Zpívat chci na věky o Páně milosti,
nést pokolením všem zvěst o tvé věrnosti.
Z úst mi to zaznělo, má řeč je pravdě věrná:
Na věky milost tvá je, Pane, ustavena.
V základu spočívá a trvá neochvějně,
tvá věrnost nezvratná jak nebe stojí pevně.

„Smlouvu jsem uzavřel se svým vyvoleným,
přísahal Milému, je služebníkem mým:
Navěky upevním tvé símě vzešlé v lůnu,
též v pokoleních všech dám stálost tvému trůnu.“
Slyš, Pane, nebem zní tvých divů velebení,
sbor svatých vyznává tvou věrnost v shromáždění.

Lid blahoslavený, jenž jásavý hold zná,
ve světle tváře tvé před tebou chodívá!
V tvém jménu celý den plesají v hlaholení,
pro spravedlnost tvou jsou vzhůru vyvýšeni.
Tys chloubou síly sám, klenotem lidu svému,
v tvé přízni daří se národu žehnanému.

„Své milosrdenství navěky ochráním
pro Syna milého, je vyvoleným mým.
Má smlouva jako hrad, i v podhradí je pevná,
v té smlouvě stojím tak, že je až za smrt věrná.
Na věky dosadím královské jeho syny,
trůn jeho potrvá i s věky nebeskými.

Jestli však opustí mou smlouvu synové
a nebudou­‑li žít dle práva králové,
též jestli znesvětí má pravidla a řády
a nebudou­‑li dbát na přikázání pravdy,
já ztrestám prutem svým té nepravosti činy
a ranou navštívím zlé nositele viny.

Svou ale milost brát od něho nemíním,
má věrnost je jak hrad, stálost mu osvědčím;
smlouvu svou zachovám, ať není poskvrněna:
Co vyšlo z věrných rtů, je přísaha, ne změna.
A co jsem přísahal, to držím ve svatosti.
Své sliby naplním, dnes, zítra, na věčnosti.“