Vesele zpívejme,
Boha Otce chvalme,
neb nám Syna svého
jednorozeného
dal na vykoupení,
vzdejme mu chválení.

Čtverý Kristův příchod
známe z písma jistot:
první v těle jeho,
druhý v duch věrného
a třetí při smrti,
v čtvrtém má souditi.

Proč nejprve přišel,
když z svých nebes vyšel,
ráčil nám povědět:
by sebe dal v oběť,
mzdu na vykoupení
za mnohé k spasení.

Dále též vyznal sám:
„Hle, příklad dal jsem vám,
kterak jsem já činil
a zákon naplnil,
taktéž i vy čiňte,
vůli Otce plňte.“

Druhý příchod jeho
do srdce lidského
darem víry bývá,
proto se ozývá:
„Tluku již u dveří,
každý mi otevři

a hned vejdu mile,
obdařím té chvíle
předrahou milostí,
sebe účastností,
skrze Ducha svého
obživím věrného.

Já jsem ten vinný kmen,
jehož jest účasten,
kdo mou milost mívá,
se mnou spojen bývá
ve vnitřním životě,
v mé církvi jednotě.“

Po třetí přijíti
slíbil, když vyjíti
z těla věrný člověk
má již v budoucí věk,
by vyprovázel ho
do domu věčného.

Proto kázal bdíti
a střízlivě žíti,
by nás věrné našel,
kdykoli by přišel.
Blaze, kdo se chová
podle toho slova.

Čtvrtý příchod bude,
když den soudný přijde,
to bude hrozný den,
kdy půjdou z hrobů ven
v předěšení všichni,
bezbožní a hříšní.

Proto se připravme,
hotovi postavme
k svatému pokání
a v ctném obcování
v modlitbách trvejme,
tak Pána čekejme.

Rač, Pane, popřáti
v tvé pravdě zůstati,
abychom v ní bděli,
potom tě viděli,
Pána laskavého,
v den příchodu tvého.