V své rozličné úzkosti
jinam zření nemám
než k Bohu na výsosti,
tam oči pozvedám.
Odkud nám plyne pomoc,
každé dobré dání?
Bůh ve všem má plnou moc,
vím, že mne ochrání.

Od pádu svou pravicí
mne mocně zdržuje,
jí stvořil všecky věci,
všecky opatruje.
Nedopustí nohám mým
z své cesty zblouditi,
vždyť mne draze tělem svým
ráčil vykoupiti.

Já naň spolehnu cele,
vždyť nespí, nedříme:
svou cestou půjdu směle,
kroky čině přímé.
On pak, jsa po pravici
k ochránění mému,
brání mne dnem i nocí
proti všemu zlému.

Vyjdu­‑li kam za prací
svého povolání,
svou posílí mne mocí,
dá mi požehnání.
Proto tu naději mám,
Pán můj že mou práci,
v niž se věrně vydávám,
k slávě své obrací.

A proto nepřestanu
v Pána vždy doufati
a jeho za ochranu
stále pokládati.
Jen již nikdy nevzdaluj
své svaté pomoci,
když by byl sevřen duch můj
bojem či nemocí.

Když mi čas můj nastane
jít ze světa zlého,
nechť šťastně řeknu: „Pane,
přijmi ducha mého!“,
bych po zdejší úzkosti
tam s tebou, svým Pánem,
v neskonalé radosti
byl na věky. Amen.