Tvá, Pane, láska nám sílu dává,
je jako číše vody studené.
Má sílu těšit smutnou duši
a zvednout tělo zemdlené.

Tvá milost, Pane, je nekonečná,
své odpuštění nám všem dáváš zas!
Tvým darem je i milý úsměv
těch, kteří žijí vedle nás.

Ve víře dáváš nám poznat, Pane,
že nejsme sami – s námi přebýváš.
Svým pokojem a požehnáním
bohatým činíš život náš.

Tvé svaté slovo nás moudře vede
a učí cestě, po níž třeba jít.
Jen odvahu mít spolehnout se
a podle tvého slova žít.

Co jen je člověk, čím zasloužil si,
že, Pane, ty jsi na něj pamětliv?
Pochopit nelze, snad jen žasnout!
Dík budu vzdávat, co jsem živ.