Studně nepřevážená
všech božských milostí,
k tobě úpí duše má,
tvých žízníc sladkostí.
Bože, Duchu svatý,
jenžs posavad v darech svých
předrahých a rozkošných
přehojně bohatý.

Proto vroucně tě prosím,
můj posvětiteli,
víry pravé v mém srdci
mocný pěstiteli,
rozmnožuj ji dále,
ať se již nezmenšuje,
ale vždy rozhojňuje
ke tvé cti a chvále.

Při tom i má naděje
ať pevnou stálostí
před tebou se vždy skvěje
bez vší pochybnosti,
bych neměl doufání
v darech pomíjejících,
však věčně trvajících
a v tvém smilování.

Vladaři můj výborný,
braň a posilň mne sám,
by libý neb odporný
vítr sem ani tam
mnou nemoh viklati,
nýbrž ať v každé době
důvěřuji se tobě,
rač mi pomáhati.