Proč se svět marností, bohatstvím honosí?
Vždyť jeho sláva, lesk, skončí vždy v bezmoci.
Co stavěl s námahou, za chvíli pomine.
Jak suchá tráva zas, jak suchá tráva zas v dýmu se rozplyne.

Kde jsou dnes králové slavní a vznešení,
mudrci hloubaví v rozum zahledění?
Kde říše, národy, co chtěly vládu mít?
Jak loňský sníh mizí,
jak loňský sníh mizí,
musely odejít.

Člověče můj milý, čeho se přidržíš?
Co navždy zůstane, co zítra opustíš?
Kochat se hojností, těšit blahobytem?
Znát Boží zákony, znát Boží zákony, nosit je v srdci svém?

Co v Písmu psáno, to pro svět je bláznovství:
S nadějí v lásce žít s vírou a moudrostí.
Druhým teď sloužit máš, o sebe nepečuj.
Jen s milostí Boží, jen s milostí Boží získáš pak život svůj.