Ó ujmi ruku moji
a veď mne sám,
na cestě zde a v boji ať neklesám!
Já nevím sobě rady,
ó Pane můj,
ty sám mne proveď všady,
vždy při mně stůj!

Na milost tvou se spouští
mé srdce již,
ty rájem veď neb pouští,
je spokojíš.
U noh tvých sedě, Pane,
na každý den,
nechť stane se, co stane,
chci věřit jen.

Bychť pak i nezřel rámě,
jímž Pán mne ved,
vím přec, že nenechá mě,
že kráčím vpřed.
Ó veď mne tedy, Pane,
ó veď mne sám,
až tam má noha stane, kde zaplesám.