Ó Světlo, Trojice svatá,
tys jedna božská podstata,
svou nás osvěcuj jasností,
odejmi vnitřní temnosti.

V světle nepřistupitelném
jsi, v místě nestižitelném,
světlem víry dej se znáti,
srdcem celým milovati.

Ó mocný, moudrý i dobrý,
k sdílnosti v dobrém všem štědrý,
naši mdlobu, hloupost, zlost znáš
i lítost v tom nad námi máš.

Trojí v osobách, jeden Bůh,
z nebe viděl jsi náš neduh
a ráčil ses ohlásiti
a z milosti nás spasiti.

Ukázals osob rozdílnost,
však božskou jedinou bytost
v stvoření a vykoupení
i ve vnitřním obnovení.

Toto tvoje trojí dílo
hříšnému se přiblížilo
člověku k jeho spasení,
by v něm neslo tvé znamení.

Neboť nižádné stvoření
člověku v tom rovno není,
že k obrazu stvořen tvému,
a tak k životu věčnému.

Kdyby zůstal v nevinnosti,
přišel by k nesmrtelnosti,
na duchu též i na těle
život z tebe měl by cele.

Ale ty, všemohoucí sám
a v moudrosti, v dobrotě znám,
způsobils to v své milosti,
aby zas ožil k věčnosti

a pro Pána Jezu Krista
v svatém došel nebi místa,
když má skrz Ducha svatého
obraz stvoření nového.

Budiž Bohu Otci chvála
i Synu jeho buď dána
i také Duchu svatému,
Pánu Bohu jedinému.