Na Siónu se čest ti dává,
ó Bože, Pane náš,
tam tobě lid tvůj chválu vzdává,
že hříšné přijímáš.
Tam k tobě budou přicházeti
i jiní odevšad,
tys hotov prosby vyslyšeti,
v své lásce k nim se znát.

Vin našich hrozné rozhojnění,
jež se nás zmocňuje,
i všechna naše přestoupení
tvá milost shlazuje.
Je blažen, koho vyvoluješ
a k sobě přivádíš,
též v chrámu svém jej posazuješ,
svým dobrým provázíš.

V tvém domě budem nasyceni
vším dobrým v hojnosti,
v chrámu tvém najdem potěšení
ze slova milosti.
Hle, věci předivné nám dává
tvé poznat zjevení,
tvé království je naše sláva,
ó Bože spasení.

Ty upevňuješ mocně hory
jsa silou opásán,
svět celý i se svými tvory
se bázní otřásá.
Sám ty zvuk moře ukrocuješ,
i jeho ječení,
národy světa utišuješ
při jejich bouření.

Svou láskou navštěvuješ zemi
a deštěm svlažuješ,
svým požehnáním, dary všemi
ji obohacuješ;
brázdy její ty urovnáváš,
záhony pěstuješ,
všem plodům požehnání dáváš,
když vláhu daruješ.

Ty korunuješ v laskavosti
úrodou každý rok,
tvá šlépěj svědčí o milosti,
o lásce každý krok.
Když přehojně tak práci naší
v své žehnáš štědrosti,
kéž se jen k tobě zpěvy vznáší,
co oběť vděčnosti.