Má duše, Pána svého chval,
vzdej jemu děkování,
svou péči všechnu naň uval,
v něm slož celé doufání.
Onť má dost cest, plný svět jest
divné jeho moudrosti,
jak on ráčí, tak vše kráčí
kvůli jeho mocnosti.

O čemž tobě, Bože, nyní
můj chce jazyk zpívati,
tvá přemnohá dobrodiní
s vděčností vyznávati.
Nebs mi toho činil mnoho,
což důkazem tvé lásky
bylo při mně, což upřímně
hlásat chci z každé částky.

Ač pak často já též klesám,
prach jsa a popel bídný,
však ty pozdvihuješ mne sám,
mé jsa mdlobě pomocný.
Hříchy snímáš, špínu smýváš
krví Syna milého,
tos mi svědčil i zpečetil
často svátostí jeho.

Však když jsem v úzkostech býval,
nevěda kam se díti,
jen tebe srdcem jsem vzýval,
tys mi pomocník býti
ráčil cele, protož směle,
Otče můj, v tebe doufám,
mne provázej, děj se co děj,
já v naději nezoufám.