Králi nebeský,
k tobě lid křesťanský
volá vždy bez přestání:
Smiluj se, ach prosíme, nad námi.

Když pak sem přijdeš,
souditi nás budeš
podle své spravednosti,
neodlučuj nás od své milosti

v ten přehrozný den,
v němž smutný svět všechen
má před tvým trůnem státi
a ze všech skutků svých počet dáti.

Tu spravedlivé,
v dobrém pracovité,
utěšíš velmi mile,
řekneš jim: „Pokoj vám této chvíle.

Kdo jste věřili
a mnou se měřili
v činění spravednosti,
dovedu vás do věčné radosti.

Pojďte, vybraní,
věčně požehnaní,
v radost již Otce mého,
vejděte v dům Krále nebeského.“

A tu bezbožní
stanou v zarmoucení,
nemohouce se skrýti;
řkou: By nás hory mohly přikrýti!

A tu se skrýti
nelze, všudy svítí
Krále tvář nebeského,
kterak lze uniknout moci jeho?

Věčným odsudkem
hříšník jsa odsouzen
bude v něm bez milosti.
Blaze, koho Kristus pekla zprostí.

Králi nebeský,
od své svaté ruky
neodlučuj nás věčně,
doveď nás do radosti bezpečně.