Když ráno slunce vzchází nad hory červánků,
do modra doprovází je píseň skřivánků.
A všechno kolem zpívá též a díky Tvůrci vzdává,
i rosa, která spává ve vůni heřmánku.

Svou líbezností chválí jej květů na tisíc,
i pramen, který v dáli jde mořské vlně vstříc.
On dává v moudrém řádu žít svým dětem bez přestání,
sám žehná jim a chrání vždy dílo rukou svých.

Však nejvíc Pán Bůh péči má o nás laskavou
a chrání, vede, léčí přesvatou rukou svou.
A jako slunce, pták i květ jej krásou svojí chválí,
chceme mu i my malí vzdát chválu jásavou.