Jak rozkošné a milé, když bratři s druhem druh 𝄆 jsou svorni při svém díle a v srdcích jeden duch. 𝄇
Jak rosa Hermon splývá na stráně Božích hor, 𝄆 tak požehnán též bývá vždy věrných bratří sbor. 𝄇
I Jeruzalém svatý se jimi obnoví, 𝄆 kde svobody věk zlatý, kde spadnou okovy. 𝄇
Tam kolem svého vládce lid bude shromážděn. 𝄆 Pak jedno bude stádce a jeden pastýř jen. 𝄇
169
EZ482
Gustav Adolf Molnár, Harfa, 1915 / Zpěvník Českobratrské církve evangelické, 1931 | Wir hatten gebauet ein stattliches Haus, durynský nápěv / Gesänge für Sonntag‑Schulen, 1866 / Evangelický zpěvník, 1979
