Jak dobré slavit Pána! Tvé jméno, Nejvyšší,
hlas harfy nejčistší chce slavit zpěvem zrána.
Dnem nocí budu zpívat, tvou milost zvěstovat,
tvou pravdu zvyšovat a tvoje jméno vzývat.

Když o tvých skutcích zpívám, v nich potěšení mám,
tvou slávu poznávám, na dílo tvé se dívám.
Kdo myšlení tvé chápe a v hloubku proniká?
V kom bázeň nevzniká a bláhově netápe?

Jsou mnozí bezbožníci, co tebe neznají,
bez tebe vzrůstají zákona přestupníci.
Tvá moc však, Hospodine, je všecky rozptýlí,
tvůj soud se nemýlí a nepřítel tvůj zhyne.

Mne ale pozdvihuješ a zkrápíš olejem,
tak v milování svém tu milost naplňuješ:
že mne před zlými chráníš, kdo na mne číhali,
těm, kdo se zdvihali, že v jejich pýše bráníš.

Spravedliví zde tvoji jak palma pokvetou,
jak cedry pevni jsou, v tvém domě věrně stojí.
I v stáří ještě mají květ, sílu, ovoce,
z nich každý hlásat chce, že svatost Pána znají.