Temnou, divnou mlhou bloudím sem a tam,
černá s bílou smíchaly se spolu.
Nevidím už, co je pravda, co je klam,
nevím, jdu-li nahoru či dolů.

Řekni slovo, řekni slovo, Pane,
ať pomine tahle šedá tma,
řekni slovo a zázrak se stane,
uzdravena bude duše má.

Nerozeznám dobře okraj propasti,
nevím, je­‑li na krok dosti místa.
Strach mám, abych neupadl do pasti,
kterou na mne pokušení chystá.

Přízrak noční sleduje mne potají,
divné hlasy otázku mi kladou,
divné hlasy otázku mi šeptají,
k čemu věrnost, nač pohrdat zradou.