Chval, má duše, Hospodina,
dokud živ jsem, chválit chci.
Zpívat žalmy upomíná
sám dech ještě živoucí.
V syny lidské nedoufám,
jejich myšlení je klam.

Blažen, jehož pomocníkem
je Bůh silný Jákobův,
skládá naději vždy s díkem
v Hospodinu, strážci smluv.
Svět on stvořil daleký,
pravdy dbá až na věky.

Činí soud, kde útisk svírá,
vězně vysvobozuje,
oči slepých otevírá,
spravednost on miluje.
Dává chléb zde lačnícím,
slzy stírá plačícím.

Bezbožných krok couvne zase,
své poutníky Bůh zve dál,
sirotků, vdov ujímá se.
Hospodin na věky Král
od národu v pronárod,
Sión v Bohu má svůj zrod.