Aj, růže rozvila se
ze kmene krásného,
jak zdávna čekala se,
z druhu převzácného.
Ten kvítek spanilý
uprostřed noci chladné
my lidé spatřili.
Růžičku tu, již míním
a o níž prorok děl,
složila nám i jiným
Maria v plének běl.
Jak Páně slíbil hlas,
zrodila dítko to nám
v půlnoční téměř čas.
To kvítečko podivné
má libé vůně dech
a jasem svým předivné
nám září v temnostech.
Bůh, člověk též pravý,
pomáhá z bídy zlé nám,
hřích i smrt odpraví.
Ó Ježíši, svou mocí
rač být mi přítomen!
A z temné této noci
až vyjíti dáš ven,
tam otevř ráj mi svůj,
kde tebe budem chválit
na věky, Pane můj!
EZ288
