Aj, růže rozvila se
ze kmene krásného,
jak zdávna čekala se,
z druhu převzácného.
Ten kvítek spanilý
uprostřed noci chladné
my lidé spatřili.
Růžičku tu, již míním
a o níž prorok děl,
složila nám i jiným
Maria v plének běl.
Jak Páně slíbil hlas,
zrodila dítko to nám
v půlnoční téměř čas.
To kvítečko podivné
má libé vůně dech
a jasem svým předivné
nám září v temnostech.
Bůh, člověk též pravý,
pomáhá z bídy zlé nám,
hřích i smrt odpraví.
Ó Ježíši, svou mocí
rač být mi přítomen!
A z temné této noci
až vyjíti dáš ven,
tam otevř ráj mi svůj,
kde tebe budem chválit
na věky, Pane můj!
472
EZ288
podle německého textu Es ist ein Ros entsprungen Gustav Adolf Molnár, Harfa, 1915 / Evangelický zpěvník, 1979 | Alte catholische geistliche Kirchengeseng, 1599 / Evangelisch‑reformiertes Gesangbuch, 1998

