Dnes tvůj lid vstříc ti jásá,
můj Králi, i já s ním,
vždyť víra má a spása
jsou vzácným darem tvým.
Mou touhu znáš, má přání,
teď smím si brát z tvých dlaní
tvou lásku s žehnáním.

Před záludnými plány,
před zvůlí nepřátel
svou moudrostí jsi chránil,
lsti, zkáze předcházel.
Hněv svévolných jsi vzdálil,
zbraň násilníků spálil,
můj zápas provázel.

Mou záštitou, mou slávou
se stal sám věrný Pán.
Čest, důstojnost mi vrátil,
i dech, když umdlévám.
Chci zpívat píseň chvály,
tvé jméno ctít, můj Králi,

Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou.
Hospodin, Bůh můj, osvěcuje temnosti mé.

Hospodin skála má a hrad můj i vysvoboditel můj, silný můj, skála má,
v něm naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

Uchopil mne, vytáhl z velikých vod. Vytrhl mne od nepřítele mého silného.
Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš a k člověku upřímnému upřímně se máš.

Lid soužený vysvobozuješ a oči vysoké snižuješ,

Na záchranu tvou, Bože, spoléhám,
ty svou cestu znát mi dáváš,
v radosti smím dál žít před tvou tváří.

Behűte mich, Gott, ich vertraue dir,
du zeigst mir den Weg zum Leben.
Bei dir ist Freude, Freude in Fűlle.

Nebo nenecháš
duše mé v pekle,
známou učiníš
mi cestu života.

Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
Rci má duše Hospodinu: Ty jsi Pán můj.

Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého.
Rozmnožují bolesti své, kdo k cizímu bohu chvátají.

A když je mi po pravici, nikoli se nepohnu.
A dědictví rozkošné dostalo se mi.

I tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
Představuji Hospodina před obličej svůj.

Rozveselilo se srdce mé a zplésala sláva má.

{y}I{/y}
Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.

{y}II{/y}
Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má­‑li kdo rozum, dotazuje­‑li se po Boží vůli.

{y}I{/y}
Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.

{y}II{/y}
Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba,

{y}I{/y}
ti, kdo Hospodina nevzývají, že se jednou třást budou strachem?

{y}I{/y}

Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?

Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat?

Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi!

Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti, ať nepřítel neřekne: „Zdolal jsem ho!“

Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.

Můj Bože, pohleď z výsosti,
smiluj se nad věrnými,
sklíčené navštiv milostí,
zachraň před svévolnými.
Slovo tvé slyšet nechtějí,
jsou sami sobě nadějí.
Bohu se vysmívají.

Spoutáni vším, co musí mít,
jen vlastní pravdu znají.
Své cesty proč jen opustit?
Před Bohem utíkají.
Jeden druhému nevěří,
o větší moc se hašteří,
svou věrnost prodávají.

Bůh praví: „Teď již povstanu,
můj lid je v ohrožení.
Výsměch slýchá od pohanů,
v pláč každý den se změní.
Před úskoky a tvrdostí
se krčí ve své tichosti.

Bůh je mou skrýší bezpečnou,
strážcem od mého mládí.
Hříšní proč trápí duši mou,
zrádnou řečí mne svádí?
„Vzlétni, ukryj se jako pták,
věrným hrozí smrt v temnotách,
zlí když chopí se vlády.“

Bůh náš přebývá v nebesích,
skrytý, mocným je vládcem.
Shlíží k duším všech zrozených,
zkoumá věrné i zrádce.
Vzpurní, kdo slouží násilí,
vládnout budou jen na chvíli.
Přímé přijímá v lásce.

{y}I{/y}
Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat.

{y}II{/y}
Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.

{y}I{/y}
Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří,

{y}II{/y}
protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý.

{y}I{/y}
Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu.

{y}II{/y}
Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.

{y}I{/y}

Pane, jak důstojné je jméno tvé!
Země i nebe jsou tvé slávy plny.
I v ústech nemluvňat tvá chvála zní.

I v ústech nemluvňat tvá chvála zní,
je mocným valem před nepřátel mocí.
Nebesa nad nimi jsou dílem tvým.

Nebesa nad nimi jsou dílem tvým,
tys na nich upevnil měsíc i hvězdy,
přitom však člověka v paměti máš.

Přitom však člověka v paměti máš!
Jak to, žes ujal se lidského syna?
Vzácněs jej vyzdvihl před trůnem svým.