Můj Bože, pohleď z výsosti,
smiluj se nad věrnými,
sklíčené navštiv milostí,
zachraň před svévolnými.
Slovo tvé slyšet nechtějí,
jsou sami sobě nadějí.
Bohu se vysmívají.

Spoutáni vším, co musí mít,
jen vlastní pravdu znají.
Své cesty proč jen opustit?
Před Bohem utíkají.
Jeden druhému nevěří,
o větší moc se hašteří,
svou věrnost prodávají.

Bůh praví: „Teď již povstanu,
můj lid je v ohrožení.
Výsměch slýchá od pohanů,
v pláč každý den se změní.
Před úskoky a tvrdostí
se krčí ve své tichosti.
Chci nést mu potěšení.“

Svou mocí, Bože, ochraňuj
ty, kteří klopýtají,
ty, kdo dál hledají hlas tvůj,
po vůli tvé se ptají.
Jak slunce tvá řeč zazáří
a vrací úsměv do tváří
těm, kdo ti naslouchají.