Kristus, Boží Syn,
opustil Otcův klín,
zrodil se z čisté Panny,
aby přived hříšné ku pokání.

Žádost proroků,
touženou od věků,
splnil Otec kajícím,
když dává v slávě spásy žíti s ním.

Tak nejdražší nám
nebeský dar seslán,
z milosti Boha Pána,
kterým je ďábelská moc svázána.

Mnozí králové,
mnozí prorokové
viděti ho žádali,
chudí pastýři ho uvítali.

Tím těš se každý
věrný, jemuž navždy
dopřál sám Bůh ho poznat
a drahý tento dar zamilovat.

Boží milost v něm
již navštívila zem:

Velebme vždy s veselím
Stvořitele svého,
neb pro naše spasení
z života čistého
dítě se narodilo,
proroctví se splnilo
v jeho narození.
Divné to dítě bylo,
nebo se tu spojilo
božství s člověčenstvím.

Neslýchané vtělení
Krále nebeského,
předivné narození
Pána andělského!
Tu zpívali andělé
radostně a vesele
Stvořiteli svému,
neb lidské pokolení
skrze své narození
odňal ďáblu zlému.

Když byl svět popisován
z rozkazu Augusta,
šla Maria s Josefem
do Betléma města.

Noc ke konci se kloní
a blízko je svit dne,
a blízko je svit dne.

Zavítej k nám, Stvořiteli,
náš milý Vykupiteli,
jenž jsi přijal člověčenství,
ukaž nám své slavné božství.

Zavítej k nám svou milostí,
z našich srdcí vyžeň zlosti,
bychom z tvého navštívení
mohli míti potěšení.

Vítej, Kriste, drahý hosti,
k nám sestoupil jsi z výsosti,
kraluješ v nás svou milostí,
Ducha svého přítomností.

Zavítej z daru Božího,
nad tebe není lepšího,
neb tys ten poklad žádaný,
od Boha nám darovaný.

Vítej nám, hoste přemilý,
můj dobrý Ježíši,
nejlaskavější příteli,
žádoucí Ježíši.
Duši svou ti otvírám,
jak ty si to žádáš sám.

Veliký Bože z výsosti,
jak ty se snižuješ,
že z trůnu své velebnosti
v mé nitro vstupuješ!
Ve mně sám chceš přebývat,
svůj život do mne vlévat.

Já srdce své otevřené
rád tobě v oběť dám,
tvou láskou z vin očištěné
kajícně odevzdám.
Doufám jen v tvé milosti,
dej sílu mé slabosti.

Ty štědrý dárce, milost svou
v mé duši zachovej,

Zvedněte, brány, svrchků svých,
ó věčná vrata v nebesích,
všech králů Král a Pánů Pán
buď s plesáním již uvítán!
Pln milosti náš Stvořitel
a světa všeho Spasitel
již béře v chrám se svůj,
Sióne, prozpěvuj!

On, spomocník všech národů,
má spravedlnost v průvodu,
jsa korunován svatostí
a žezlem lásky s milostí
v pokoře k nám se ubírá
a nebes brány otvírá.
On Bůh, on Pán je tvůj,
Sióne, prozpěvuj!

Ó blaze městu, zemi té,
všem, kdož se k němu hlásíte!

K nám skláníš se, můj Králi,
jak přivítat tě smím?
K nebesům plným chvály
jak svůj hlas připojím?
Svým světlem otevírej
mou duši ztemnělou,
ať pozná tě v tvém díle
a přijme lásku tvou.

Tvůj lid tě vděčně vítá
a vzývá s jásotem,
i já chci žalmy zpívat
s radostí v srdci svém.
Mé nitro i má ústa
ať slaví ze všech sil,
žes věrným Pánem zůstal,
v nouzi nás navštívil.

Stín smrti mé dny svírá,
tíží provinění.
Ty hroby otevíráš
a neseš vzkříšení.

Jak jasně svítíš, hvězdo má,
můj Pane, lásko upřímná,
jsi z rodu královského.
Ač z Jákoba ses narodil,
jsi Ženich můj, Pán všech mých sil
a radost srdce mého.
Slavný, vzácný,
moje spása, štěstí, krása, hojnost všeho.
Oslavuji Pána svého.

Tys perla, jež se zjevila –
Bůh chtěl a Panna povila
hned nebeského Krále.
Jak příslib věčné radosti
tvé slovo plné milosti
zní v srdci neustále./ Milý, bílý
květe z nebe, vítám tebe,
sladká mano,
nad kterou nic není známo.