My čekáme, kdy zavítáš,
tvůj příchod vyhlížíme.
Již přijdeš záhy, Pane náš,
již málo času, víme.
Kdo tě čeká, se neleká,
vstříc radostně ti chvátá
tam v obydlí tvá svatá.

My čekáme tě s důvěrou
zde za dnů zkoušek víry.
Tys snášel kříž svůj s pokorou,
jsa laskav bez vší míry.
Jak bychom my zde ve dnech tmy
se kříži vzpírat měli,
když vůle tvá tak velí?

My čekáme tě, ty zde již
nám srdce vznítils cele.
Ty skrytě při nás v Duchu dlíš,
však jednou přijdeš skvěle.
A potom dáš nám, Pane náš,

Králi nebeský,
k tobě lid křesťanský
volá vždy bez přestání:
Smiluj se, ach prosíme, nad námi.

Když pak sem přijdeš,
souditi nás budeš
podle své spravednosti,
neodlučuj nás od své milosti

v ten přehrozný den,
v němž smutný svět všechen
má před tvým trůnem státi
a ze všech skutků svých počet dáti.

Tu spravedlivé,
v dobrém pracovité,
utěšíš velmi mile,
řekneš jim: „Pokoj vám této chvíle.

Kdo jste věřili
a mnou se měřili
v činění spravednosti,
dovedu vás do věčné radosti.

Kristus má v rukou celý svět,
vše musí k svému cíli spět,
spíš zůstalo by slunce stát,
než on by přestal kralovat.

A není v světě kraj či lid,
jenž neměl by jej velebit.
I nemluvňátka řečí svou
ať oběť chval mu přinesou.

Pod panstvím jeho nový řád:
Zde všichni volni, žádný jat,
tu znavenému přán je klid
a lačný má co jíst a pít.

Nuž, všechno tvorstvo, chval jej, chval!
On hoden toho – slávy Král.
Otevřel cestu do nebes.
Svůj chvalozpěv mu, země, nes!

Aj, Pán kraluje, božskou čest maje,
sám soud podstoupil, křížem trestán byl,
snášel trápení, hněv, pohrdání,
již sedí při Otci po jeho pravici.

Kriste Ježíši, Králi nejvyšší,
jehož má jméno každé koleno
poklonou ctíti a velebiti,
dej, ať i my věčně ctíme tě srdečně.

Vstoupils na nebe, prosíme tebe:
táhni nás vzhůru k andělských kůrů
jak účastnosti, tak i radosti,
odpusť hříchy naše, potři satanáše.

Jsa na pravici opatrující
nebe i zemi, Pán nade všemi,
veď, chraň, živ, těš nás a tak mocně spas.

Když nastal den čtyřicátý
a Pán měl být v nebe vzatý,
rozkázal učedníkům svým
na horu jít a řekl jim:
Haleluja!

„Dána jest mi moc nejvyšší,
na nebi i na zemi vší,
budete o tom svědčiti,
Duch můj bude vás učiti.
Haleluja!

S ním jdouce, kažte každému
odpuštění vin v mém jménu,
národy učte a křtěte,
království mé shromážděte.
Haleluja!

Vše, co jste u mne slýchali,
učte, by zachovávali.
Já nikdy neopustím vás,
Ducha svého pošlu na vás.“
Haleluja!