Stvoř srdce čisté, Bože, mi
a ducha přímého,
chci s důvěrou žít se všemi,
zbav sám mne od zlého.

Dej touhu víc se otevřít
ať vítám příchod tvůj.
Ty sám chceš srdce proměnit,
svou láskou potěšuj.

Krev tvá ať léčí duši mou
a dává znovu žít,
tvůj kříž a tvář milostivou
smím v hloubi objevit.

Svou moudrostí ať svatý Duch
mou víru provází.
Ať vládne v míru mocný Bůh,
je blízko v nesnázích.

Ó sešli Ducha svého
nám, Bože laskavý,
ať srdce z nás každého
k dobrému napraví,
aby se v nás nevloudil
duch odporný tobě,
by žádný z nás nebloudil,
škodě tím sám sobě.

Tvůj Duch ať jest našeho
ducha posvětitel
a srdce z nás každého
jasný osvětitel,
ať nás učí moudrosti,
jež pochází z nebe,
bychom se vší možností
milovali tebe.

Tvůj Duch ať nás uvodí
v pravdu milou tobě,
ať žádný z nás neškodí
lží a zlostí sobě.
Dar rozumu zdravého
když nám ráčils dáti,

Přijď již, Duchu svatý,
přijď k nám a srdce naše těš ty sám,
buď stále naším učitelem.
Čiň si z nás sluhy pravdivé,
rozněcuj v srdcích světlo své,
zažehni nás svým svatým ohněm,
dej naší slabé víře vzkvést!
Tys vládce náš, buď tobě čest!

V pokušení buď naše stráž,
vždyť slabost naši dobře znáš,
náporu světa podléháme.
Naplň nás duchem tichosti,
v milování dej stálosti,
tvou radu vždy očekáváme.
Veď a řiď nás neustále,
dej, ať jsme živi k tvé chvále!

Jak čerstvých vod jelen žádá
v čas unavení svého,
tak má duše vždycky ráda
chce mít Ducha svatého,
neb bez jeho pomoci
nemáme žádné moci,
mrtví jsme my v sobě sami,
nebudešli, Pane, s námi.

Pán praví: „Kdo mne miluje,
slova mého ostříhá,
můj Otec jej oblibuje,
Duch svatý k nebi zdvíhá.
K tomu my přicházíme,
v tom příbytek činíme,
neb to mé milosti slovo
není mé, ale Otcovo.

Duch svatý, ten Utěšitel,
jejž Otec pro mne dává,
bude váš věrný učitel,
od něhož půjde zpráva