Aj, jak jsou blahoslavení
ti, kdo jsou v Krista vštípeni,
jsouce živé ratolesti,
mohou v něm ovoce nésti.

Mají hojné rozvlažení,
vnitřní, zevnitřní soužení
jim nemůže uškoditi,
ni je z kmene vylomiti.

Rozkošně se zelenají,
ctnostmi krásně prokvítají,
vůně libá jich ovoce
vchází až před jejich Tvůrce.

Kriste, jenžs strom spravednosti,
dej, ať jsme tvé ratolesti.
Pomoz, ať se zelenáme,
v svatých ctnostech prospíváme,

bychom šťastně přeneseni
v lepší život uvedeni

Takto volá sám Syn Boží:
Pojďte ke mně, pracovití,
kdož pro hříchy truchlíte,
mladí, staří, muži, ženy,
pomohu vám z odsouzení,
ve mně odpočinete.

Jho mé sladké, břímě lehké;
kdo je pro mne věrně nese,
ujde věčných trápení.
Nechci ho zde opustiti,
s mou pomocí má dojíti
v nebesích utěšení.

Co jsem činil, čemu učil
a v čem jsem vám k příkladu byl,
v tom se jen upevněte;
co proto vám se přihodí,
to jistě vám neuškodí,
když vy věrni budete.

Kdo jste se Bohu oddali,

Do světa, kde jsi s lidmi žil, i nás jsi také postavil
úradkem od věčnosti.
Ty, Bože svatý, neměnný, z Marie Panny zrozený
do naší ubohosti.
Tam, kde zní pláč, slova lživá,
kde naděje už není,
v tomto světě prosíme tě o tvé potěšení.

I když se k tobě modlíme, nic o tvé slávě nevíme,
nedáš-li Ducha zření.
A jistot žádných nemáme, než že se s tebou shledáme
v tvém jménu shromážděni.
Z nás sejmi strach, dej nám víru
k jasnému vyznávání.

Pomoz mi, můj Pane, abych nežil planě,
abych nežil planě tam, kde chceš mne mít.

Pomoz, Pane milý, abych měl dost síly,
abych měl dost síly bližním odpustit.

Pomoz, když se bojím, ať vždy pevně stojím,
ať vždy pevně stojím tam, kde nutný jsem.

Pane, slyš mé přání, vzdal vše, co mi brání,
vzdal vše, co mi brání být tvým člověkem.

Mne zajmi, Pane můj,
pak volný ihned jsem,
mne donuť, svůj bych schoval meč,
a budu vítězem.
Já klesám ve vřavě,
když sám jsem svoje stráž,
ty uvězni mne v loktech svých,
pak silná je má páž.

Mé srdce slabé je,
než nalezne je Pán,
mé srdce nezná jistoty,
jím zmítá divý van.
Je zcela bez moci,
než ty je spoutáš sám,
ó zotroč srdce láskou svou,
unikne smrti tmám.

Má síla umdlévá,
než k službě dospěje,
v mém nitru oheň neplane,
má slábne naděje.
Svou sílu přijmout smím,

Bože, netrestej mne v hněvu.
Nekárej mne.
Zadrž své rozlícení.
Na mne dolehla tvá ruka
pro mou vinu.
Neklid duši zaplavil,

neboť i má provinění
víc mne tíží.
Byl jsem tak pošetilý.
Smutný chodím dnem i nocí,
v tmách se ztrácím.
Bolest svou mám před sebou.

Všechny prosby úpěnlivé,
mé sny, touhy,
před tebou odkryty jsou.
Mne už opustila síla.
Srdce slábne.
Z očí mizí světla zář.

Ti, kdo mě vždy milovali,
v dálce stojí,
ode mne odtáhli se.
Nepřátelé radují se