Ó hory, kopce a doliny,
jak jste mně bývaly upřímny!
Když jsem já k vám chodíval,
když jsem já k vám chodíval,
měsíček mně pěkně svítíval.

Svítily hvězdičky překrásné,
obloha, celé nebe jasné,
všecko všady vesele,
všecko všady vesele,
utěšení moje spanilé.

Chodil jsem přes všecky doliny,
přes hory, louky a roviny,
chodníček mně ubýval,
chodníček mně ubýval,
když jsem si na Boha myslíval.

Myslil jsem v srdci svém na něho,
rozjímal jsem ty skutky jeho:
Bože, jak jsi rozmilý,
Bože, jak jsi rozmilý,
slavný, dobrotivý, spanilý.

Krásu tvou zvěstuje obloha,
dobrotu dobrodiní mnohá,
nebe, země, dílo tvé,
nebe, země, dílo tvé,
k lásce probuzuje srdce mé.

Každý pozemský tvor tě vzývá,
pták, jenžto nad mou hlavou zpívá,
všecko tě oslavuje,
všecko tě oslavuje,
nade mnou moc Boží zvěstuje.

Půjdu tak ve svatém pokoji,
Pán Bůh mě na cestě zprovodí.
Doveď, Pane, doveď mě,
doveď, Pane, doveď mě,
po této časnosti do nebe.