Ach mé nejdražší jmění,
Pane Jezu Kriste,
v tvém Písmu naučení
jest pravé a jisté,
že máme v den soudu tvého
z každého marného
slova počet vydati,
pak odplatu bráti.

Tomu když tak jest, Pane,
jakž v tom obstojíme?
My, kteří vše naopak
mluvíme, činíme?
Pak nás čeká odsouzení,
věčné zatracení,
budeš­‑li soudcem přísným
všem skutkům falešným.

My vědouce o tobě,
žes milostivý Pán,
utíkáme se k tobě.
Nikdo bez tebe sám
dobrého nic neučiní,
byť upřímně míní,
neb ty sám dáváš chtění
i skutkem činění.

Pokorně prosím, Otče,
v tvé božské milosti
bys mne obdařit ráčil
duchem rozumnosti.
Ať co myslím, mluvím, činím,
směřuji se vším tím
k naplnění vůle tvé,
k spasení duše své.

Opatruj i jazyk můj,
by nemluvil zlého,
rty mé též moudře zdržuj,
aby víc žádného
v ničem neoklamávaly,
daremně neštvaly,
buď k urážce bližního,
neb svědomí mého.

Ať vždy s věrnými spolu,
pravdu hledajíce,
sloužíme tvému slovu,
bližní milujíce.
K dobrým věcem a pobožným,
k vzdělání způsobným
sám duši mou připravuj
po všechen život můj.