Plníme, Kriste, tvoje přání
a scházíme se k díkůvzdání.
Sjednoť nás v jeden živý chrám,
kde nikdo necítí se sám.
Odkládám všechno, co je mé,
přijímám společné.

Pán mluví naší lidskou řečí,
zve ohrožené do bezpečí.
Ať slyší každý, kdo má sluch,
co v hluku světa šeptá Bůh.
Dej církvi bohatnout a růst
slovem svých svatých úst.

Vkládám, co mám, na misku s chlebem
a obsah srdce spojím s nebem:
své slzy, strach i oběti,
práce i prosby za děti;
to vše a víc, co znáš jen sám,
ti, Pane, podávám.

Přilévám do kalicha s vínem
dík za přátelství s Božím Synem,
za slunce skryté v oblaku,
za zemi plnou zázraků,
za bratry, sestry, s nimiž smím
sdílet se s Bohem svým.

Pán o všechno se se mnou dělí
a já se bojím dát se celý.
Uzdrav mé mělké, malé já,
ať zcela se ti odevzdá
a čerpá sílu ze zdroje
lásky a pokoje.

Hlas zve a volá: Svaté svatým!
V náruči tvé se zcela ztratím.
Tvůj dech mě křísí, zvedá dlaň,
zas šťasten jsem a odhodlán.
Co ty chceš, Pane, chci i já,
ve všem buď vůle tvá.

Ať nikdy nedozní zpěv díků
v životě všech tvých učedníků.
I když tě ztrácí pohled náš,
ty s námi, Pane, zůstáváš
a dáš nám sílu světu nést
nejradostnější zvěst.

Dík za odvahu začít znovu,
až vrátíme se do domovů.
I my tě zveme: Vejdi k nám,
dej smysl bolestem i hrám,
probouzej k pravdě z planých snů,
buď svátkem všedních dnů.