Buď chválen, milý Ježíši,
ty poklade náš nejvyšší,
za všecky mocné milosti,
jichž udílíš nám v hojnosti.
Že tebe srdce může znát,
svým Spasitelem nazývat,
že pro své v smrti zmaření
všem základem jsi spasení,
to pochází jen z lásky tvé,
jež blaží srdce bázlivé.
Bez tebe my nic nemáme,
jen v tobě spásu hledáme.
V tom pravé blaho naše jest,
když Duchem tvým se dáme vést.
Tvou těšíme se milostí,
jež z hříchu pout nás vyprostí.
Zrak s bázní k tobě pozvedám,
z tvé ruky radost přijímám,
když o záchraně slyšet smím,
otevřené utrpením.
V svém chovej lid svůj pokoji,
buď při něm, ať vždy obstojí,
vlož v duši přímost pokornou,
všem daruj pevnou víru svou.
Ó Králi, Bože, Pane náš,
ty k dítkám svým se věrně znáš.
Dej nám v tvé lásce vytrvat,
bez bázně v světě s tebou stát.
Své církvi zjev se v slovu svém,
buď ochráncem i pastýřem,
ať lid tvůj pokoj užívá
a dobrým stále oplývá.
261
podle Nikolause Ludwiga Zinzendorfa a Christiana Gregora Zpěvník evanjelické Bratrské církve, 1908 / Miloslav Esterle | Nikolaus Herman, Ein geistlich Lied von Auffersteung, 1551 / Die Sontags Evangelia, 1560

