Náš Bože, tobě patří chvála,
jásot i ztišení,
když nasloucháš všem volajícím,
celému stvoření.
Hříchy a vzpoury znovu vládnou
mým skutkům zmateným,
ztrácejí sílu před tvou tváří,
moc tvým odpuštěním.

Tvá milost vítá vyvolené,
pozvané do tvých bran.
Hojností darů ve tvém chrámě
stůl bude požehnán.
Tvé mocné činy vzbudí bázeň,
trůny se zachvějí,
dál chceš být vládcem pokolením,
národům nadějí.

Výšiny hor sám zdvíháš vzhůru,
dno moří skryl jsi v tmách.
Přívalům vod svět zničit bráníš,
žáru vše spálit v prach.
Tam, kde tvé jitro světlem září,
soumrakem tišíš den,
tvých divů slávu věrní chválí,
tvým žijí pokojem.

Zem navštívíš svým požehnáním,
z potoků dáváš pít.
Stínem chceš chránit vše, co klíčí,
pomáháš růst a žít.
Léta jsou plná štědré péče,
dnům svěříš bohatství.
Chléb z rukou tvých se stal mou písní,
spásou i radostí.