Proč jsi smutná, duše má,
a proč se kormoutíš ve mně?

Jako jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.
Skoro-liž půjdu a ukáži se před obličejem Božím? Žízní duše má Boha, Boha živého.

Slzy jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?
Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám.

Chodíval jsem s mnohými a ubírával se s nimi do domu Božího
v zástupu plésajících s díkčiněním a hlasitým zpíváním.

Můj Bože, můj Bože, jak tesklí duše má,
všechna vlnobití tvá a rozvodnění na mne se svalila.

Posečkej na Boha, neboť onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj,
posečkej na Boha, neboť onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.