Svou naději jsem vkládal
jen v Boha samého,
Pán vyslyšel můj nářek,
hlas poníženého.
Záchranou stal se v nouzi,
v zoufalství bezedném,
mé nohy klesající
vrátil na pevnou zem.

Píseň dal němým ústům,
zpěv chválou zářící,
v něm zní teď dobrá zpráva
všem pochybujícím.
Zázraky, pomoc, spásu
chci hlásat ztraceným,
úmysly neslýchané
s nehodným stvořením.

V Pánu kdo našel víru,
své pevné doufání,
lžím, bludům nepodléhá,
modlám se neklaní.
Ten, kdo před Božím dílem
v úžasu zůstal stát,
smí nové požehnání
s milostí přijímat.

Záplavu prázdných frází,
obětí falešných,
víc nechceš, Bože, slýchat,
vždyť neskryjí můj hřích.
Mým očím hledajícím
sám dáváš vidět dál,
tvé divy nespočítám,
vše, co jsi vykonal.