Z úst mých zpěv, dík a chvála
vždy Pánu budou znít.
Krále mocného vzývat
chci s dobrořečením.
Jásat před tváří tvou,
chlubit se skutky tvými
chci spolu s pokornými,
tvé jméno, Bože, oslavím,
tvé jméno oslavím.

S vírou hledal jsem Pána,
mé prosby přijímal,
v bouřích odvrátil zkázu,
vše, čeho jsem se bál.
Bránit spěchá lid svůj,
naslouchá volajícím,
s nadějí vzhlížejícím,
jim v úzkostech se spásou stal,
jim záchranou se stal.

Vstaň, pojď, poznáš v tu chvíli,
jak dobrý je tvůj Pán.
Ten, kdo přichází v bázni,
dál k radosti je zván.
V prázdných rukou smí nést
vždy hojnost požehnání.
Kdo zná jen vlastní přání,
sám s pýchou v nouzi zůstává,
sám v nouzi zůstává.

Jak jen těšit se zrána
na každý nový den?
Jak jen prožít i zítřek
milostí provázen?
Vzdej se slov záludných!
Odmítej sloužit zlému.
Nes bratru potřebnému
lásku a pomoc s pokojem,
svou lásku s pokojem.

Tvář svou k věrným a moudrým
obrací Hospodin.
Spásnou mocí je blízko
všem v srdci zkroušeným.
Vzpurní slyší však soud:
„Zničíš se vlastním hříchem!
Kdo mým je služebníkem,
smí znovu žít s odpuštěním,
smí žít s odpuštěním.“