Soutěž - Bratrstvo 2005
Otištěno z časopisů Bratrstvo z roku 2005
Ach jo, jak dlouho ještě budu ležet v týhle
temný díře?! Já nešťastná! Ještě že tady
nejsem už od tý doby, co mě vymysleli
ty dva Maďaři. Nějakej László a György
Biróovi. Jo jo, to bylo už v roce 1938.
Ale tak dlouho tady naštěstí nejsem. Le-
žím tu počítám dobrej tejden, ale i tak už
mě to neba. Ještě že nemusim dejchat,
to už bych se asi udusila.
Asi mi z toho brzo začne vrzat v kouli
a úplně vyschnu! Radši bych byla, kdyby
si se mnou zase hrál ten kostlivec. Teda,
co vám budu povídat, většinou straš-
ně tlačí, ale to neva. Zpravidla totiž to
tlačení myslí v dobrým, a to pak ráda
slintám blahem a zírám, co za mnou zů-
stalo. Já teda slintám, i když on to s tím
tlačením nijak dobře nemyslí. Ale to slin-
tám vzteky a to on pozná. Taky se někdy
naštvu a zaseknu a dělám, že mi došla
barva a už ze mě nic nedostane.
Ale co to, jsem oslněna! Už je tady! Kost-
livec se vrátil, júú to lochtá, ty pacholku!
Nežužlej mě a nešťourej se mnou ve svým
chlupatým uchu! Radši rychle najdi tu
bílou plachtu a pořádně přitlač. Doufám,
že budeš milej.
Vzal mě mezi ty své otlačené kosti a při-
máčkl. Slintám blahem: „Má nejdražší!“
Uhádli jste, kdo jsem?Napište na adre-
su redakce do 25 .února 2005. Vyloso-
vaný výherce dostane dárek.
•
PŘÍBĚH DRUHÝ
Její pestrý život nezačal zrovna jed-
noduše. Velký alchymista smíchal v
rozžhavené peci ocel se slitinou mědi a
zinku v poměru 750:250 a ještě za tepla
z růžolící hmoty hmoty vysekal desítky
třináctihranů. Ona, stejně jako ostatní,
vážila při tomhle porodu 8,43 gramu a
to už jí zůstalo na celý život. Občas sice
nějakou desetinku gramu nabrala, ale
byla to špína, nic energeticky hodnot-
ného. Ještě do ní natlačili naštvaného
krále zvířat a taky chlapa na koni co
startoval s dvacítkou i s transparentem,
aby to pro nás vyhrál. A když zchladla,
šla do světa. Týden ležela v posvátném
tichu v temné komoře jen s malou škvír-
kou na vzduch a světlo ve stropě. Pak ji
vyzvedli, zabalili do papírku a odnesli.
Když se dostala znovu ven, moc světla
si zase neužila. Pokud teda nepočítám
týden v létě, co ji ten pán nechal ležet
v rozpáleným autě na parkovišti. Pak
ji se syknutím, že to pálí, vzal a vsadil
do škvíry. Zachrastilo to a z jiné škví-
ry vypadl papírek. Ten pán asi něco
vyhrál, protože měl z papírku radost.
A ona - zase týden ve tmě. Pak se ote-
vřely dveře a s řinčením se s ostatními
ocitla v pytli. Kolikrát se to ještě bude
opakovat?
Uhádli jste, kdo jsem? Napište na adre-
su redakce do 20. března 2005. Vyloso-
vaný výherce dostane dárek.
•
PŘÍBĚH TŘETÍ
Ačkoli funguji už přes sto let, jsem stá-
le krásný. Tedy především mám krásné
zuby. Na těch si dal můj otec Whitcomb
Judson (narodil jsem se v roce 1891)
záležet. Pak jsem měl ještě nevlastního
tátu Gideona Sundbacka, taky z Ameri-
ky, který ten můj chrup ještě vypiloval.
To už mi bylo dvaadvacet a řeknu vám,
to už nejsou první zuby a docela to
bolelo. Teď už oba tátové dávno neži-
jí, ale udělali se mnou pořádnou díru
do světa. A tak neustále hledám dvě,
třeba i hodně rozhádané strany, které
bych spojil a sjednotil. Třeba aspoň na
chvíli. Nejradši se i s tím svým super
pravidelným chrupem zašívám v kůži,
ale beru i plátno, i ty vaše moderní vý-
mysly. Třeba 100% PES, i když čoklů se
teda trochu bojim. Mají větší zuby než
já. Čas od času se pak po mém chrupu
proběhne jezdec s dlouhým jazykem.
Taky to chudák nemá jednoduché. Jeho
životní dráha je omezená. Když jede na-
horu, musím zuby zatnout. Cestou dolů
mi do nich tak kope, že je chtě nechtě
musím povolit. A v zimě mi občas při-
tuhnou, což se prý mým kolegům s umě-
lou protézou už nemůže stát. Ach, kde
se ten pokrok zastaví.
Správné řešení Příběhu prvního - kuličkové pero alias propiska
Uhádli jste, kdo jsem? Napište na adre-
su redakce do 20. dubna 2005. Vyloso-
vaný výherce dostane dárek.
•
PŘÍBĚH ČTVRTÝ
Jsme štíhlé, barevné a pohledné trubky.
Skoro k nakousnutí, i když - nedoporu-
čujeme. Naše mnohem větší a dospělejší
sestry umějí cestovat hodně daleko, ale
my na to nejsme. Máme totiž za klo-
boukem. Vlastně spíš pod kloboukem.
Různé hvězdičky, střepinky a hlavně
prášek. Na prášku jsme závislé, bez něj
se nesjedem. Naše líbivé ocásky jsou
trochu více hořlavé. Proto když se dopá-
líme, je to rachot!
Správné řešení Příběhu druhého z - dvacetikoruna česká, kovová
Uhádli jste, kdo jsem? Napište na adre-
su redakce do 20. května 2005. Vyloso-
vaný výherce dostane dárek.
•
PŘÍBĚH PÁTÝ
Vypadám trochu směšně. Zpravidla zavalité tělo, ale malá hlavička na tenkém krku. S jedním okem uprostřed mám vzezření Kyklopa. Od krční záklopky mi vede dlouhá trávící trubice až do nohou. Pokud jde o vnitřnosti, není to nic moc - propan, butan a isobutan, denaturovaný alkohol a spousta dalších názvů, které nezasvěceným připadají spíš jako nadávky. Pracuju jen občas, ale nemyslete si, není to žádný med. Jsem stále pod tlakem. Když na mě někdo udeří, strašně kolem sebe plivu. Prý to voní třeba pro fialkách, ale nevím. Výčet mých vnitřností se přírodě moc nepodobá. Nerad se opaluju a hřeju. Dokonce mi to moji stvořitelé vysloveně nedoporučili. Vidíte - málem bych na ně zapomněl. Otcové všech Kyklopů dostali na naše zavalitá tělíčka patent už v roce 1941. Bydleli za Velkou louží a jmenovali se W.N.Sulivan a L.D. Goodhue.
PŘÍBĚH ŠESTÝ
Když vidím ve zdi usměvavou krabičku
se dvěma dírkami, nemůžu se udržet.
Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co
se ohřejeme, hned zase půjdeme! Když
mé prsty na dlouhé hadici vyplněné kovem
konečně dosáhnou cíle, proběhne
jimi slast. Můj život je přitom založený
na tom, že ke slasti mám odpor, což mě
rozžhavuje. Páníček si toho cení, vezme
vždycky už jednou upečené těsto
a chce ho ve mě péct znovu. Je mu to
ale málo, a tak ho proloží něčím dobrým
z lednice. Má rozžhavenost zatím
stoupá, je to žůžo. Placky smáčknout,
orámovat, vytvarovat, rozvonět. Už
se to line kolem a já cítím, že slasti bude
brzy konec. Dva prstíčky už se ohřály,
tak rychle vytáhnout, než se to seškvaří
na uhel.
Správné řešení příběhu pátého z č. 6/05
je sprej.
PŘÍBĚH SEDMÝ
U a Y spolu kamarádili už od nepaměti.
Snad proto, že oba sloužili stejným
lidem. Snad proto, že měli společné
zájmy a společné cíle. A taky podobné
vlastnosti, to je pro porozumění důležité.
Oba mají dodnes mezi rameny
nataženého něco, co se podobá hadovi.
Ale nějaké rozdíly se přece jen najdou.
Zatímco U má pružná ramena a pevného
hada, Y má ramena pevná, ale had mezi
nimi se natahuje a smršťuje. Pro oba
platí, že dobře pracují jen v šikovných
rukách, bez nich jsou k ničemu. Ale zatímco
U spolupracuje s pěkně dlouhými
a štíhlými klacky ostrými jako břitva, Y
se spokojí s kdejakým balvanem. S ním
ale umí skolit i obra.
Správné řešení příběhu šestého je TOUSTOVAč.
"Správné řešení příběhu třetího je zip."
PŘÍBĚH OSMÝ
Je to vlastně velmi prosté. Člověk se
často diví, jak prosté věci mu můžou
sloužit. Jenže jak je popsat? Třeba
tohle - dlouhé ruce, nebo nohy? Nebo
jsou to klepeta? V každém případě jsou
pořádně ostré, ostrá (ostř í?). Těsně
spojená k sobě se rozevírají do většího
či menšího úhlu, jak se komu zachce.
Poroučet jim může každý, kdo ovládne -
a zase je těžké popsat, co to vlastně je.
Ramena? Oči? Oči ve výši ramen? Nohy
dvě, oči dvě. Jedině spolu můžou snad
už staletí chodit světem a rozdělovat
ho na dvě půlky. Nebo větší a menší
polovinu? :)
Správné řešení příběhu sedmého- luk a prak.
PŘÍBĚH DEVÁTÝ
Náš dvojdomek spravedlivě rozdělený
úzkým průchodem znali už staří Číňané.
Stovky, tisíce, statisíce a snad i miliony
krystalků běhaly úzkou branou mezi jeho
síněmi dřív, než Kristus přišel na zemi.
V našem světě spojených nádob platí víc
než kde jinde - jednou jsi dole, podruhé zas
nahoře. Ale paradoxně jsi-li dole, patří ti
všechno v domě. Ale za minutu, za dvě, někdy
ale třeba až za hodinu nemáš nic. Kromě
naděje, že zasáhne něčí ruka a všechno
se zase obrátí. Všichni se v tu chvíli začnou
cpát k východu, ale úzkou branou to jde
jen pomalu, zato jistě. Minutu, dvě, někdy
i hodiny trvá, než ti to dojde.
Správné řešení příběhu osmého z č. 9/05
je nůžky.