Soutěž - Bratrstvo 2005

Otištěno z časopisů Bratrstvo z roku 2005

Ach jo, jak dlouho ještě budu ležet v týhle

temný díře?! Já nešťastná! Ještě že tady

nejsem už od tý doby, co mě vymysleli

ty dva Maďaři. Nějakej László a György

Biróovi. Jo jo, to bylo už v roce 1938.

Ale tak dlouho tady naštěstí nejsem. Le-

žím tu počítám dobrej tejden, ale i tak už

mě to neba. Ještě že nemusim dejchat,

to už bych se asi udusila.

Asi mi z toho brzo začne vrzat v kouli

a úplně vyschnu! Radši bych byla, kdyby

si se mnou zase hrál ten kostlivec. Teda,

co vám budu povídat, většinou straš-

ně tlačí, ale to neva. Zpravidla totiž to

tlačení myslí v dobrým, a to pak ráda

slintám blahem a zírám, co za mnou zů-

stalo. Já teda slintám, i když on to s tím

tlačením nijak dobře nemyslí. Ale to slin-

tám vzteky a to on pozná. Taky se někdy

naštvu a zaseknu a dělám, že mi došla

barva a už ze mě nic nedostane.

Ale co to, jsem oslněna! Už je tady! Kost-

livec se vrátil, júú to lochtá, ty pacholku!

Nežužlej mě a nešťourej se mnou ve svým

chlupatým uchu! Radši rychle najdi tu

bílou plachtu a pořádně přitlač. Doufám,

že budeš milej.

Vzal mě mezi ty své otlačené kosti a při-

máčkl. Slintám blahem: „Má nejdražší!“

Uhádli jste, kdo jsem?Napište na adre-

su redakce do 25 .února 2005. Vyloso-

vaný výherce dostane dárek.

PŘÍBĚH DRUHÝ

Její pestrý život nezačal zrovna jed-

noduše. Velký alchymista smíchal v

rozžhavené peci ocel se slitinou mědi a

zinku v poměru 750:250 a ještě za tepla

z růžolící hmoty hmoty vysekal desítky

třináctihranů. Ona, stejně jako ostatní,

vážila při tomhle porodu 8,43 gramu a

to už jí zůstalo na celý život. Občas sice

nějakou desetinku gramu nabrala, ale

byla to špína, nic energeticky hodnot-

ného. Ještě do ní natlačili naštvaného

krále zvířat a taky chlapa na koni co

startoval s dvacítkou i s transparentem,

aby to pro nás vyhrál. A když zchladla,

šla do světa. Týden ležela v posvátném

tichu v temné komoře jen s malou škvír-

kou na vzduch a světlo ve stropě. Pak ji

vyzvedli, zabalili do papírku a odnesli.

Když se dostala znovu ven, moc světla

si zase neužila. Pokud teda nepočítám

týden v létě, co ji ten pán nechal ležet

v rozpáleným autě na parkovišti. Pak

ji se syknutím, že to pálí, vzal a vsadil

do škvíry. Zachrastilo to a z jiné škví-

ry vypadl papírek. Ten pán asi něco

vyhrál, protože měl z papírku radost.

A ona - zase týden ve tmě. Pak se ote-

vřely dveře a s řinčením se s ostatními

ocitla v pytli. Kolikrát se to ještě bude

opakovat?

Uhádli jste, kdo jsem? Napište na adre-

su redakce do 20. března 2005. Vyloso-

vaný výherce dostane dárek.

PŘÍBĚH TŘETÍ

Ačkoli funguji už přes sto let, jsem stá-

le krásný. Tedy především mám krásné

zuby. Na těch si dal můj otec Whitcomb

Judson (narodil jsem se v roce 1891)

záležet. Pak jsem měl ještě nevlastního

tátu Gideona Sundbacka, taky z Ameri-

ky, který ten můj chrup ještě vypiloval.

To už mi bylo dvaadvacet a řeknu vám,

to už nejsou první zuby a docela to

bolelo. Teď už oba tátové dávno neži-

jí, ale udělali se mnou pořádnou díru

do světa. A tak neustále hledám dvě,

třeba i hodně rozhádané strany, které

bych spojil a sjednotil. Třeba aspoň na

chvíli. Nejradši se i s tím svým super

pravidelným chrupem zašívám v kůži,

ale beru i plátno, i ty vaše moderní vý-

mysly. Třeba 100% PES, i když čoklů se

teda trochu bojim. Mají větší zuby než

já. Čas od času se pak po mém chrupu

proběhne jezdec s dlouhým jazykem.

Taky to chudák nemá jednoduché. Jeho

životní dráha je omezená. Když jede na-

horu, musím zuby zatnout. Cestou dolů

mi do nich tak kope, že je chtě nechtě

musím povolit. A v zimě mi občas při-

tuhnou, což se prý mým kolegům s umě-

lou protézou už nemůže stát. Ach, kde

se ten pokrok zastaví.

Správné řešení Příběhu prvního  - kuličkové pero alias propiska

Uhádli jste, kdo jsem? Napište na adre-

su redakce do 20. dubna 2005. Vyloso-

vaný výherce dostane dárek.

PŘÍBĚH ČTVRTÝ

Jsme štíhlé, barevné a pohledné trubky.

Skoro k nakousnutí, i když - nedoporu-

čujeme. Naše mnohem větší a dospělejší

sestry umějí cestovat hodně daleko, ale

my na to nejsme. Máme totiž za klo-

boukem. Vlastně spíš pod kloboukem.

Různé hvězdičky, střepinky a hlavně

prášek. Na prášku jsme závislé, bez něj

se nesjedem. Naše líbivé ocásky jsou

trochu více hořlavé. Proto když se dopá-

líme, je to rachot!

Správné řešení Příběhu druhého z  - dvacetikoruna česká, kovová

Uhádli jste, kdo jsem? Napište na adre-

su redakce do 20. května 2005. Vyloso-

vaný výherce dostane dárek.

PŘÍBĚH PÁTÝ

Vypadám trochu směšně. Zpravidla zavalité tělo, ale malá hlavička na tenkém krku. S jedním okem uprostřed mám vzezření Kyklopa. Od krční záklopky mi vede dlouhá trávící trubice až do nohou. Pokud jde o vnitřnosti, není to nic moc - propan, butan a isobutan, denaturovaný alkohol a spousta dalších názvů, které nezasvěceným připadají spíš jako nadávky. Pracuju jen občas, ale nemyslete si, není to žádný med. Jsem stále pod tlakem. Když na mě někdo udeří, strašně kolem sebe plivu. Prý to voní třeba pro fialkách, ale nevím. Výčet mých vnitřností se přírodě moc nepodobá. Nerad se opaluju a hřeju. Dokonce mi to moji stvořitelé vysloveně nedoporučili. Vidíte - málem bych na ně zapomněl. Otcové všech Kyklopů dostali na naše zavalitá tělíčka patent už v roce 1941. Bydleli za Velkou louží a jmenovali se W.N.Sulivan a L.D. Goodhue.

 

PŘÍBĚH ŠESTÝ

Když vidím ve zdi usměvavou krabičku

se dvěma dírkami, nemůžu se udržet.

Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co

se ohřejeme, hned zase půjdeme! Když

mé prsty na dlouhé hadici vyplněné kovem

konečně dosáhnou cíle, proběhne

jimi slast. Můj život je přitom založený

na tom, že ke slasti mám odpor, což mě

rozžhavuje. Páníček si toho cení, vezme

vždycky už jednou upečené těsto

a chce ho ve mě péct znovu. Je mu to

ale málo, a tak ho proloží něčím dobrým

z lednice. Má rozžhavenost zatím

stoupá, je to žůžo. Placky smáčknout,

orámovat, vytvarovat, rozvonět. Už

se to line kolem a já cítím, že slasti bude

brzy konec. Dva prstíčky už se ohřály,

tak rychle vytáhnout, než se to seškvaří

na uhel.

Správné řešení příběhu pátého z č. 6/05

je sprej.

 

PŘÍBĚH SEDMÝ

U a Y spolu kamarádili už od nepaměti.

Snad proto, že oba sloužili stejným

lidem. Snad proto, že měli společné

zájmy a společné cíle. A taky podobné

vlastnosti, to je pro porozumění důležité.

Oba mají dodnes mezi rameny

nataženého něco, co se podobá hadovi.

Ale nějaké rozdíly se přece jen najdou.

Zatímco U má pružná ramena a pevného

hada, Y má ramena pevná, ale had mezi

nimi se natahuje a smršťuje. Pro oba

platí, že dobře pracují jen v šikovných

rukách, bez nich jsou k ničemu. Ale zatímco

U spolupracuje s pěkně dlouhými

a štíhlými klacky ostrými jako břitva, Y

se spokojí s kdejakým balvanem. S ním

ale umí skolit i obra.

Správné řešení příběhu šestého je TOUSTOVAč.

"Správné řešení příběhu třetího je zip."

 

PŘÍBĚH OSMÝ

Je to vlastně velmi prosté. Člověk se

často diví, jak prosté věci mu můžou

sloužit. Jenže jak je popsat? Třeba

tohle - dlouhé ruce, nebo nohy? Nebo

jsou to klepeta? V každém případě jsou

pořádně ostré, ostrá (ostř í?). Těsně

spojená k sobě se rozevírají do většího

či menšího úhlu, jak se komu zachce.

Poroučet jim může každý, kdo ovládne -

a zase je těžké popsat, co to vlastně je.

Ramena? Oči? Oči ve výši ramen? Nohy

dvě, oči dvě. Jedině spolu můžou snad

už staletí chodit světem a rozdělovat

ho na dvě půlky. Nebo větší a menší

polovinu? :)

Správné řešení příběhu sedmého- luk a prak.

 

PŘÍBĚH DEVÁTÝ

Náš dvojdomek spravedlivě rozdělený

úzkým průchodem znali už staří Číňané.

Stovky, tisíce, statisíce a snad i miliony

krystalků běhaly úzkou branou mezi jeho

síněmi dřív, než Kristus přišel na zemi.

V našem světě spojených nádob platí víc

než kde jinde - jednou jsi dole, podruhé zas

nahoře. Ale paradoxně jsi-li dole, patří ti

všechno v domě. Ale za minutu, za dvě, někdy

ale třeba až za hodinu nemáš nic. Kromě

naděje, že zasáhne něčí ruka a všechno

se zase obrátí. Všichni se v tu chvíli začnou

cpát k východu, ale úzkou branou to jde

jen pomalu, zato jistě. Minutu, dvě, někdy

i hodiny trvá, než ti to dojde.

Správné řešení příběhu osmého z č. 9/05

je nůžky.

 

Cílová skupina
Druh aktivity pro aktivity
Hra
Pro kolik lidí