Poznej Biblický příběh 10.

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 2006
SCÉNÁŘ Marie Medková
Policista: O víkendu je přechod uzavřen.
Musíte počkat do zítřka.
Řidič: Ale proč? Stačí zvednout závoru.
Policista: Je zavřeno, nevidíte? Takové je
nařízení. Kdybych zvedl závoru a kontroloval
pasy, tak poruším otvírací dobu.
Řidič: Ale my jsme tu už dneska hranici překročili,
teď chceme jen zpátky.
Policista: Cože? To mi ani neříkejte. Jak
jste se mohli dostat na druhou stranu?
Pán: Závora byla zvednutá a taková usměvavá
paní na nás mávla, že jako nemusíme
zastavovat.
Policista: Podívejte, za noční směnu jsem
tu zodpovědný já a mně tu nikdo pendlovat
nebude. Co vy jste vlastně zač, že přejíždíte
hranice sem a tam?
Řidič: Tady pán potřeboval lékařský zásah.
Včera kolem půlnoci vysílali v rádiu ten pořad
o nemocech, však víte. Představte si,
dozvěděl se, že světový odborník na ochrnutí
navštíví město zrovna tady za hranicí.
To je, ne? Hned jsme vyrazili.
Policista: Každý ví, že přechod je přes víkend
uzavřen. Jak dlouho jste byl ochrnutý,
pane? Koukám, že máte ústavní oblečení...
Pán: Osmatřicet roků jsem žil ve státním
ústavu Bethesda, pane strážník.
Policista: Pohraničník, pane. Osmatřicet
roků. To by snad počkalo do pondělka, ne?
Řidič: Počkalo? Samozřejmě, že pán byl
nemocen dlouho. Ale taky předtím nebyl
nikdo, kdo by mu pomohl. Kdybyste vy zjistil,
že váš sen se vyplní jedině v Montrealu,
taky byste už balil.
Policista: Myslím, že bych počkal na levnou
letenku.
Řidič:Nečekal byste. Leda byste měl
strach. Strach z nového, z otevřeného obzoru,
z nevyšlapaných cestiček. Ale tady
pán měl odvahu...
Policista: Dobrá, ale to neznamená, že tu
budete porušovat pravidla. Dnes prostě
přes hranice nepouštíme. Je to jasné?
Autor: 
Medková, Marie
Biblický odkaz: 
Jan 5,1–18