Děti si mohou obrázek složit na začátku. V tom případě se jich ptejte, jak na ně působí složený a jak rozložený, kdy je smutnější, kdy veselejší, v čem ta změna asi je a co je k tomu asi potřeba. Obrázek pak můžete využít při názorném vyprávění. Děti si mohou obrázek také vybarvovat během vašeho vyprávění a složit si ho nakonec, jako zdůraznění základního motivu příběhu.

Obrázkem se pokouším navodit prožitek „otrockého“ a „synovského“(tj. podle mne svobodně tvořivé důvěry ) – otrocká reprodukce a svobodné tvoření. Zda jej využijete pro motivační uvedení nebo jako doplněk vašeho výkladu, je na vás. Aby práce s obrázkem svoji úlohu splnila, je ovšem třeba o ní s dětmi mluvit. Zeptat se jich nejprve, jakou tužku si vyberou pro první mřížku a jestli si mohou vybrat jakoukoli. Zda, pokud si vyberou jakoukoli, bude to správně. Jaké pastelky si vyberou pro druhou mřížku a zda si myslí, že nějaký výběr může být špatný.

Starším dětem nemusíte o prvotní církvi vyprávět. Nechte je, aby pracovaly samostatně – ať si příslušná místa v bibli najdou, přečtou a obrázek doplní. Výsledky společně probírejte, komentujte, ptejte, jestli nikdo nic nevynechal, jestli by ještě někdo něco doplnil. Pak to můžete srovnat s tím, co se děje ve vašem sboru.