Všichni věrní křesťané,
veselme se nyní,
pamatujme společně
Kristova vtělení,
v němž milost svrchovaná
nám jest prokázána
od Boha předobrého,
laskavého Pána.

On sám se již slitoval
nad všechněmi námi,
když viděl, že zlý ďábel
panuje nad námi.
Pro Adama prvního
v hřích jsme uvedeni,
proto nový zaslíben
Adam k spomožení.

Co Bůh zdávna uložil
v své přetajné radě,
to již zjevně naplnil,
když poslal ku Panně
Gabriela anděla
z nebeské výsosti,
aby jí oznamoval
noviny radosti.

Děl: „Ty jsi požehnaná
nade všecky jiné,
chce míti Pán nebeský
v tobě bydlení své
a v tvém čistém životě
své lidství složiti,
Duchem svatým předivně
to vše způsobiti.“

Panna se podivila
té andělské řeči,
jak by se státi mohly
oznámené věci.
Anděl jí to zvěstoval,
že se z Boha stanou,
protože nic nemožné
není tomu Pánu.

„Plod svatý v tvém životě
slouti má Syn Boží,
na který sám Bůh Otec
moc tu a čest vloží,
by na trůnu Davida
na věky kraloval,
lid ospravedlňoval,
v sobě posvěcoval.“

„Aj, já,“ tak dí, „pokorná
služka Pána svého,
staň se mi, posle věrný,
podle slova tvého.“
A tu pak v jejím těle
ráčil se vtěliti
ten, jenž smrti oddané
nás měl obživiti.

Národům zvěstováno
do všech pokolení,
že Bůh člověk učiněn
pro lidské spasení.
Bydlil s lidmi na světě,
v pokoře přebýval,
milost zcela ztracenou
nám pracně dobýval.

Chvalme Boha vesele,
spolu zpívajíce
a v svém srdci plesejme,
čest mu vzdávajíce
z daru tak velikého –
Syna vtěleného.
Buď věčně požehnáno
svaté jméno jeho.