Všech věků mocný Králi,
Ježíši Kriste náš,
tě v srdcích věrní chválí,
v nich příbytek svůj máš.
Ač v nebi s Otcem svým
přebýváš jako vládce
a Pán milostivý,
však v Duchu svém jsi blízký
všem srdcím pokorným.

Uprostřed světa všeho
církev shromažďuješ
a dary Ducha svého
i dnes obnovuješ.
Tak zjevuješ se sám,
náš Pane, vždy, když skláníš
se ve své lásce k nám.
Jsi hoden cti a slávy,
buď chválen, uctíván.

Rozličné dary dáváš
svým věrným k spasení,
do srdce zákon vkládáš
své vnitřní proměny.
To nové zrození
ze služby slova tvého
a z Ducha pramení
ve společenství věrných
tvému nařízení.

Je naděje v tom stálá,
pevně založená
a jako tvrdá skála
slovem potvrzená;
účast opravdová
na Kristu v jeho církvi
naději nám dává
na slavný život nový,
jenž věčně zůstává.

Již nepatří moc žádným
v světě pokušením,
by svedla ty, kdo dávným
věří zaslíbením;
i v jejich zemdlení
jsou mocně slovem Páně
v srdcích povzbuzeni,
v častém pochybování
mají posilnění.

A dokud v Kristu máme
svou skálu jedinou,
v naději přijímáme
milost a spásu svou.
Když Pána vítáme
v hlubinách srdce svého,
ve víře trváme,
tu zachránce mocného
v Bohu věrném máme.