Voláme z hlubokosti,
z žaláře temného,
lkajíce zde v úzkosti v tom údolí
pláče truchlivého,

věčný Králi, Pane náš,
k tobě jedinému,
který v nebi přebýváš, sem pohlížíš
k lidu souženému.

Aj, my dobrotivého
tebe Otce máme,
avšak spravedlivého tvého soudu
velmi se lekáme.

Hříchů tak rozvodněných,
jichž počet nevíme,
proti tobě činěných, v těle, v duchu
velmi se děsíme.

A kdybys je chtěl zkoumat
září oka svého,
všecky je vyhledávat, kdo ostojí?
Přemůžeš každého.

Tys ze všech nepravostí
mocný vyprostitel,
zhroucených v jich žalosti a kajících
sám tys potěšitel.

Potěšuj také nyní
nám srdce sklíčené
a pro své mnohé viny dnem i nocí
bolestně zdrcené

a přiveď po cestách svých
svou velkou milostí
v nebe do stanů věčných, Pane Kriste,
k té věčné radosti.