Chvalme všichni Krále nebeského,
který vstoupil v radost Otce svého,
by byl Pánem stvoření všeho.

Vždyť v panství jeho je naše sláva,
mocná jeho v nebi, v zemi správa
věřícím potěšení dává.

Dí: „Doufejte, zvítězil jsem já již,
nebojte se, byť bylo ještě tíž,
ve vás též přec zvítězí můj kříž.

Aj, k Otci vstupuji přemilému,
k Bohu svému a také vašemu,
na vás pro mne vždy laskavému.

Chci pak, moji apoštolé milí,
byste k národům poslové byli,
tím dovedli vůli mou k cíli.

Amen pravím, kdokoli přijme vás
a oblíbí evangelia hlas,
ten bude blažen na věčný čas.“

Tak když je svými sliby podpíral
a království jim věčné otvíral,
do něhož se v nebe ubíral,

hned dva andělé se objevili,
řekli, by do nebe nepatřili,
jeho návrat jim zaslíbili.

Nuže, věrní, na Pána jen hleďte,
v něm předchůdce svého vždycky mějte
a v ničem dobrém již neleňte.

Však Pán tam šel nejen pro sebe sám,
ale aby místo připravil nám
a až přijde, k sobě nás vzal tam.

Ó Kriste, dej, ať nás Duch tvůj táhne
za sebou, a srdce naše prahne
láskou po tobě, milý Pane!