Bůh je můj hrad
a já smím brát
z jeho slov povzbuzení,
Před tváří tvou
jdu cestou svou
ve víře, bez vidění.

Slovo pravdy
tvé ať navždy
mi dává, Bože, sílu,
ať v úzkosti,
v pochybnosti
neztratím svoji víru.

V tvém slovu mám
zbraň proti tmám,
kde jinde bych vzal světlo?
Co jiného
jména tvého
k oslavě by mne vedlo?

Světlem slova
mi vždy znova
cenu spásy zjevuješ
a z milosti
do věčnosti
časností mne provést chceš.

Nevěděl bych,
že smířit hřích
v tvé věčné radě bylo,
kdyby zvěst tu
všemu světu
tvé slovo nezjevilo.

Mé srdce již
pro hříchu tíž
nemusí se tě báti,
vždyť ty mi díš,
že odpouštíš,
že smím tě Otcem zváti.

Ty jsi náš hrad,
rač ponechat
nám světlo slova svého.
V něm naděje
i spása je,
dar života věčného.