{y}I{/y}
Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.

{y}II{/y}
Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk.

{y}I{/y}
Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.

{y}II{/y}
Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.

{y}I{/y}
A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.

{y}II{/y}

{y}I{/y}
Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.

{y}II{/y}
Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.

{y}I{/y}
Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého.

{y}II{/y}
Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo.

{y}I+II{/y}
Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.

{y}I{/y}
Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků.

{y}II{/y}
Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.

{y}I{/y}
Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.

{y}II{/y}
Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.

{y}I+II{/y}
U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.

Tvá milost, Pane, sahá k samým nebesům,
tvá věrnost nesmírná dotýká se mraků.

Mocně jak hradba hor stojí tvé právo,
hloubku jak moře má vždy tvůj soud.
Svou láskou chráníš všechno živé na zemi.

Záplava prázdných slov na mne se valí,
nemám už sílu jim naslouchat;
působí zmatky, já však hledám naději.

Nevím-li kudy kam, s bázní tě volám,
chci v hlučném světě tvůj slyšet hlas.
Rád poslechnu jej, až mne k činům zavolá.

Ve stínu křídel tvých hledáme spásu,
vždyť ve tvém žití je život náš.

Z úst mých zpěv, dík a chvála
vždy Pánu budou znít.
Krále mocného vzývat
chci s dobrořečením.
Jásat před tváří tvou,
chlubit se skutky tvými
chci spolu s pokornými,
tvé jméno, Bože, oslavím,
tvé jméno oslavím.

S vírou hledal jsem Pána,
mé prosby přijímal,
v bouřích odvrátil zkázu,
vše, čeho jsem se bál.
Bránit spěchá lid svůj,
naslouchá volajícím,
s nadějí vzhlížejícím,
jim v úzkostech se spásou stal,
jim záchranou se stal.

Vstaň, pojď, poznáš v tu chvíli,

Ať zajásá spravedlivý,
vzdávat svou chválu
Bohu vždy mají upřímní.

Radujte se spravedliví z Hospodina,
sluší se, aby ho dobří chválili.
Citerou oslavujte Hospodina,
hrejte mu na desetistrunné harfě.

Neboť Hospodinovo slovo je správné,
spolehlivé je celé jeho dílo.
Miluje spravedlnost a právo,
země je plná Hospodinovy milosti.

Hospodinův úmysl trvá na věky,
myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
a blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.

Blaze nehodnému, hřích svou vládu ztrácí,
člověku hříšnému Bůh zlým neodplácí.
Blaze hledajícím, Bůh před pádem chrání,
k lidem volajícím s lítostí se sklání.

Noc i den mne svírá hrůzou marných cílů,
milosti se vzpírám, strach mi vzal mou sílu.
S nadějí, co zbývá, chci jít k Pánu svému,
vše, co dřív jsem skrýval, nést milostivému.

Bůh slyšel můj nářek, zná hlas zoufalého,
světlem svojí tváře odvrací od zlého.
Útočištěm stal se, úzkost ze mne smývá,
zvěstí o své spáse v trápeních těšívá.

Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
hanby kéž se nedožiji,
když tebe vzývám.
Ty jsi můj Bůh, ty jsi můj Pán,
ve svém slitování
buď mou spásou.

K tobě, Hospodine, se utíkám,
ať nejsem zahanben na věky,
vysvoboď mě, neboť jsi spravedlivý!
Popřej mi sluchu, rychle mě zachraň!

Buď mi ochrannou skálou
a tvrzí opevněnou k mé záchraně,
ty jsi skála má a moje tvrz,
pro jméno své mě povedeš a budeš řídit.

Z léčky nastražené mě vyprostíš,
neboť mé útočiště jsi ty.

{y}I{/y}
Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin.

{y}II{/y}
Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě.

{y}I{/y}
Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost,

{y}II{/y}
neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.

{y}I{/y}
K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím:

{y}II{/y}

Chci zpívat Pánu, zná můj hlas,
on spásou sám se stal,
jak záře v tmách, jak slunce jas,
v své lásce při mně stál. Amen.

Proč bát se zla, jež spoutává,
proč bázeň mít před tmou?
Kdo může vzít, co zůstává,
co křísí víru mou?

Když Páně tvář zas toužím zřít,
když lkám a válčím sám,
on skrýš zas dává, sílu žít,
zve dál mě ve svůj chrám.

Dnes vím, že můžu s chválou jít,
v doufání pevně stát.
Vždy blíž, než zdá se, chce mi být,
svůj dík smím písní vzdát.

Amen.