Hospodine, ne nám dej čest, ne nám,
jen jménu svému, ty jsi pravda sám,
tvá milost je nám drahá.
Proč mají říkat o nás pohané:
Kde jejich Bůh je, zda se zastane?
Proč zasáhnouti váhá?
Na nebi náš je Bůh, tam nejvýše,
a činí vše, co jemu líbí se,
ne jako jejich modly:
Ač stříbrem, zlatem jsou ozdobené,
bez mluvy ústa, zrak bez plamene,
nevidí, do tmy padly.
Neslyší uši, ruce netknou se,
ty lesklé nohy nerozběhnou se
a hrdlo hlasu nemá.
Kdo chce v ně doufat, buď jim podoben!