Vy všichni Pánu sloužící,
za noci v chrámu stojící,
nuž jméno Páně vzývejte,
žehnáním jemu žehnejte.

Své ruce vzneste k svatyni,
též hlasem zvučte do síní,
svou chválou Pána vzývejte,
žehnáním jemu žehnejte.

Pán žehnej z hory Sióna
tvé službě zde i tvým doma,
Pán požehnej ti, Spasitel,
nebes a země Stvořitel.

Jak vzácné jsou dny plné požehnání,
když bratři svorně před Pánem se sklání,
když touží spolu v lásce žít.
Pán rosou shůry věrné navštíví,
zní jeho hlas jak balzám hojivý,
jenž zkrápí duše pokorných.

Jak sílí řeky vláhou z horských štítů,
tak podpírá Pán ruce služebníků,
tak Bůh své dílo obhájí.
Tam, kde se schází s vírou Boží lid,
tam v jeho síle budou věčně žít,
naději kdo v něj skládají.

Můj Bože, k tobě volám,
ztrácím se v hlubinách,
kéž zaslechneš můj nářek,
mou duši svírá strach.
Přísně když budeš soudit
hříchy a selhání
všech, kteří ve tmách bloudí,
z nás kdo se zachrání?

Lásku a odpuštění
v tvém soudu nalézám,
můj strach se v úžas mění,
v nouzi se skláníš k nám.
Snad víc než touží strážní
zřít světlo v temnotách,
tvé slovo očekávám,
v něm překročíš můj práh.

Vítejte Boha svého
k záchraně pozvaní,
zvát chce i ztraceného,