Věříme srdečně v jediného Boha,
toho, který věčně živ jest, všecko moha,
v Otce nebeského,
Stvořitele nebe i země i všeho.

Věříme též v jeho Syna jediného,
Pána Jezu Krista, jehož Panna čistá
bez hříchu počala,
neb Ducha svatého moc to v ní konala.

Kristus umřel za nás, nad peklem zvítězil,
třetího dne vstal zas, a tak nás vykoupil
z věčného vězení;
na pravici Otce přijal oslavení.

Věříme s radostí i v Ducha svatého,
v této smrtelnosti těšitele ctného,
který církev svatou,

Chvalte Nejmocnějšího,
chvalte Nejsvětějšího,
jenž na výsostech sedí,
na všechno jasně hledí,
plný cti a velebnosti.
Pro mocné skutky jeho
konané dne každého,
chvalte jej se vší vděčností.

Chvalte Boha, on je Pán,
nejsvětějším budiž zván.
Všude jeho moc je znát,
co chce, musí též se stát.
Chvalte Boha písní slavnou!
Zvukem trub i píšťal hrou
slaven buď, i citarou!
Chválu pějte neúnavnou!

Chvalte Boha v nebesích,
postrach nespravedlivých!
Bubny hřmí a loutny zní,
varhan příboj zaduní,

Z nás kdo smí s Pánem přebývat,
žít tobě blízko, Bože svatý?
Ten, kdo tvou vůli chtěl by znát,
tvou pravdu v srdci zachovat,
kdo křivdu zlostí neodplatí.

Kdo bližní slovem nezraní,
účelem skutky neposvětí,
ten, kdo ctí věrných vyznání,
před násilím se nesklání,
smí přijmout radost Božích dětí.

Kdo právo slabých obhájí,
byť zažil ztráty, posmívání,
kdo se i s málem spokojí,
své zisky se lží nespojí,
všem pokoj smí nést z Božích dlaní.

Kdo prožil tíseň znavených,

Chválu, čest Bohu vzdávejte,
na výšinách ho vzývejte,
oslavujte jej, andělé,
zástupy světlem oděné.
Slunce ho chval i ty, měsíci,
chvalte ho, vy hvězdy zářící,
nebe, vody nad oblohou,
chválu mu vzdávejte mnohou!

Hospodinovo jméno chval
vše, čemu vzniknout rozkázal.
On všechno stvořil slovem svým
svrchovaným a všemocným.
Na věky určil místo všemu,
zákonu nezrušitelnému
když podřídil stvoření svá.
Ta jeho vůle zůstává.

Chval Hospodina celá zem,
moře i vše, co žije v něm,
propasti bezdné, oheň v nich,

Chval, má duše, Hospodina,
dokud živ jsem, chválit chci.
Zpívat žalmy upomíná
sám dech ještě živoucí.
V syny lidské nedoufám,
jejich myšlení je klam.

Blažen, jehož pomocníkem
je Bůh silný Jákobův,
skládá naději vždy s díkem
v Hospodinu, strážci smluv.
Svět on stvořil daleký,
pravdy dbá až na věky.

Činí soud, kde útisk svírá,
vězně vysvobozuje,
oči slepých otevírá,
spravednost on miluje.
Dává chléb zde lačnícím,
slzy stírá plačícím.

Bezbožných krok couvne zase,
své poutníky Bůh zve dál,