Noc temnou přečkavše velicí i malí,
jitra se dočkavše, ve zdraví jsme vstali,
vzdejme z toho chválu nebeskému Králi.

K čemuž povzbuzují i ti ptáci malí,
kteříž prokřikují, Pána Boha chválí,
vesele pějíce, že jitra dočkali.

Kohout zpívá hlasem, aby každý vstana
ze sna jitřním časem, pospíchal hned zrána
z milostivé péče vděčně slavit Pána.

Milostivý Bože, děkujem ti nyní,
vstavše z svého lože, za vše dobrodiní,
kteráž nám tvá milost činila i činí.

K trůnu tvému, Pane, hlas svůj vysíláme,

Ranní oběť
nesu opět,
Bože, za šťastné povstání.
Ó ať mne dnes také chrání
tvá pravice ode zlého,
i každého sluhu tvého.

Ó Ježíši,
Světlo duší,
vzejdi mi paprsky svými,
ať chodím cestami ctnými,
práce své dnes konám šťastně,
sobě i bližním prospěšně.

Duchu svatý,
darovaný,
Těšiteli srdce mého,
ochraňuj mne dnes od zlého,
ať sloužím zde Bohu vděčně
a přebývám v nebi věčně.

Bůh je náš hrad, naše skála,
my v něj doufáme.
Proč by ses, má duše, bála?
On tě nezklame.

I když Boha nevidíme
svýma očima,
to my o něm dobře víme,
že nás v péči má.

On nás jako pastýř vodí
k dobrým pastvinám,
od zlého nás vysvobodí,
vždy se sklání k nám.

Pán Bůh je láska, to z Písma víš,
on se i k tobě sklání.
Když se mu v modlitbě přiblížíš,
dá ti své požehnání.

Pán Bůh je láska, to z Písma víš,
on se i k tobě sklání,
někdy tu lásku však pocítíš,
až když tě život zraní.

Pán Bůh je láska, to z Písma víš,
on se i k tobě sklání,
přešťasten budeš, až pochopíš,
že je svět v jeho dlani.

Pán Bůh je láska, to z Písma víš,
on se i k tobě sklání.
Od země obrať své zraky výš,
pros ho o slitování!

Ochraňuj mne, Bože silný, spoléhám na tebe jen.
Tys mé dobro, nikdo jiný tobě není podoben.

Srdce mnohých k modlám světa ochotně se přiklání.
Kdo však cizí bohy hledá, najde vždy jen zklamání.

Ale já jim oběť nedám, neposkvrním ústa svá.
V Bohu jen svůj podíl hledám, on můj život zachová.

Překrásnou mi Všemohoucí za dědictví zemi dal.
Rádcem mým je dnem i nocí, jemu zpívám píseň chval.

Když jdu nocí zlou a temnou, nemusím se v srdci bát.
K Pánu hledím, on je se mnou, proto mohu pevně stát.

V tvé síle, Pane Bože můj,
všem bouřím vzdoruji
a mořem času v přístav tvůj
bezpečně dopluji.

Ať hrozí temné úskalí
neb děsí hukot vln,
tvá moc vln hory povalí
a zachrání můj člun.

Mé kormidlo ty řídě sám,
utišíš příval pěn,
že dravým moře hlubinám
neklesne loď má v plen.

Hle, v dáli spásy kyne břeh
a blaha svítá kraj!
Tam v přístav řiď mé lodi běh
a v svůj dej vstoupit ráj.

Můj Pane, proč se bouří bezbožní,
národy vymýšlejí marné plány?
Schází se, radí mocní, zámožní,
záměry zrádné mají přichystány.
„Strhněme pouta, tíhu Božích řádů!“
Troufalou řečí vzpouru hlásají.
Dál marně touží svrhnout Boží vládu,
mstou hrozí těm, kdo v Boha doufají.

K smíchu jsou Bohu, Králi v nebesích,
svou mocnou rukou vládne celé zemi.
Pán promluví a srdce svévolných
hrůzou se chvějí z jeho rozhorlení.
 „Královský trůn dnes svěřím Synu svému,
slávu, moc, vládu jemu odevzdám.
Národy půjdou vstříc vyvolenému,“