Z hlubin bezedných tě volám: Hospodine
𝄆 Z hlubin bezedných tě volám:
Hospodine, Panovníče, vyslyš hlas můj! 𝄇 𝄆 Kéž pozorně vyslechne tvé ucho
moje prosby. 𝄇 𝄆 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravost,
Panovníče, kdo ostojí? 𝄇 𝄆 Ale u tebe
jest odpuštění, 𝄇 𝄆 tak vzbuzuješ bázeň. 𝄇

