Z hlubokosti volám k tobě,
slyš, Bože, křik smutného,
nakloň uší svých v mé mdlobě
k hlasu vzdychání mého!
Budešli míti jen zření
na hříchy a provinění,
kdo před tebou obstojí?

U tebe jest však z milosti
všech hříchů odpuštění,
marné jsou naše hodnosti
i v nejlepším dychtění.
Žádný nemůž se chlubiti,
všichni se musejí báti,
milosti žádajíce.

I já se k Bohu utíkám
a ne k svým zasloužením,
srdce mé nehledí nikam
než k jeho potěšením,

Voláme z hlubokosti,
z žaláře temného,
lkajíce zde v úzkosti v tom údolí
pláče truchlivého,

věčný Králi, Pane náš,
k tobě jedinému,
který v nebi přebýváš, sem pohlížíš
k lidu souženému.

Aj, my dobrotivého
tebe Otce máme,
avšak spravedlivého tvého soudu
velmi se lekáme.

Hříchů tak rozvodněných,
jichž počet nevíme,
proti tobě činěných, v těle, v duchu
velmi se děsíme.

A kdybys je chtěl zkoumat
září oka svého,
všecky je vyhledávat, kdo ostojí?
Přemůžeš každého.

Nuž všichni, kdo jste žízniví
a v svědomích svých truchliví,
pojďte ke mně k rozvlažení.

Kdo odměn žádných nemáte,
jinde pokoje neznáte,
ve mně nasycení máte.

Pojďte k životu věčnému,
k Bohu, prameni živému,
bez peněz přistupte k němu.

Dosti jste jinam běhali,
ke zřídlům prázdným chvátali,
hrozné modlářství páchali,

mne pak, studnici vod živých,
občerstvitele žíznivých,
opouštěli v myšleních svých.

Však jsem já sám váš Spasitel,
smutných srdcí utěšitel,

Tvé požehnání, dobrý Otče,
nás cestou žití sprovázej!
Rač v Kristu sám nás posvětiti
a v srdcích našich chrám svůj měj,
ať slova tvého pravda mocná
nás v sluhy tvé si promění.
Ó splň tu prosbu, věrný Bože,
k své chvále a nám k spasení.

Milost Pána našeho Jezu Krista
a láska Boží
a účastenství Ducha svatého
se všechněmi námi,
se všechněmi námi! / Amen.