Kdybych se na křídlech
jitřní záře vznes,
zaletěl za moře,
k břehům vzdáleným,
i tam by mne vedla ruka tvá
a pravice tvá držela.

I řeknu pak, ať tma mne skryje,
snad ztratím se ti v temnotě.
I tmavá noc však září světlem
jak nebe za jasného dne.

Pak vzdám ti dík, že jsi mne stvořil.
Jsou divuplná díla tvá.
Ty dávno před mým narozením
mé srdce znal jsi i mou tvář.