Já k tobě, k Hospodinu,
ze srdce hloubi lkám.
Hle, v těžkém nářku hynu,
k tobě se utíkám.
Rač skloniti se znova,
slyš pokorný můj hlas
a lékem svého slova
mě uzdrav již a spas.

Kde jinde bych se svlažil,
kde nalézt pokoj smím?
Vím, když bys hříchy vážil,
že stěží obstojím.
Tvá ruka přelaskavá
zná však jen odpouštět
a stačí ti, když vzdává
čest tobě hříšný ret.

Jen tebe unavená
má duše vyhlíží,
umdlévá, ptá se, sténá,
zda Pán se přiblíží?
Jak strážní v temnu noci
čekají jitra svit,
tak touží bez pomoci
ve tvář tvou popatřit.

Nuž, čekej, Izraeli,
mračna se rozstoupí;
Pán přijde, rozveselí
a tebe vykoupí.
A prodlévá­‑li chvíli,
přec přijde posléz včas
a v slitování schýlí
se ke tvé skráni zas.