Ty a dům tvého otce nezahyne

Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/2009

  

Est 4,14c

Haman plánuje zničení židů. Velikonoce, během kterých je dekret o vyhubení židů vydán, jsou naplněny horečnou aktivitou ve snaze odvrátit smrt. Starý Mordekaj volá i svoji sestřenku. Je královou manželkou a tak by měla využít svého vlivu. Co když se stala královnou právě pro tuto chvíli? A co když ne? Co když je to všechno jinak…? Kdo ví… Podivné tohleto "kdo ví…". Takové nepatřičné z úst příkladného Božího svědka, jakým Mordokaj má být a také je. Podivná nejistota, co vlastně Bůh zamýšlí. Se svým lidem, s Mordokajem, s Ester… Proč z Mordekajových úst neslyšíme jasné a jednoznačné slovo, že Ester je nástrojem v Boží ruce?

V Bibli tato nejistota častá není, jenže je to situace, která je dozajista bližší naší životní zkušenosti. Ani my nevíme, jaká je Boží vůle a jaké jsou jeho plány s námi či s našimi blízkými. A přeci musíme nějak jednat. Nelze se skrýt. To slyší i Ester. Musí jednat. Musí se pokusit uplatnit svůj vliv u krále, aby byl celý ten strašlivý výnos nějak změněn. Jenže ke králi bez zavolání nesmí ani královna. Za to je trest smrti.

Za Ester nepřichází prorok, ani se jí nezjeví anděl. Nemá nikoho, kdo by jí pomohl. Rozuměj – kdo by jí řekl, co má dělat. Nějaký Boží posel, který by jí řekl ano nebo ne. Bylo by snad lepší vědět, že všichni zahynou, než tahle šílená nejistota. Kdo ví – třeba se opravdu stala královnou, aby zachránila židovský národ v celé perské říši. Ale třeba také ne…

Kdo ví k čemu je povolán kdo z nás. Kdy a jak svědčit o Ježíši a kdy je lépe mlčet. Kam jít a kam nechodit. A co s námi bude – dnes, zítra, po smrti. Andělé nepřichází a proroků, kteří dokáží říci pravé slovo v pravý čas, je zoufale málo. Nezbývá nic jiného, než to, co zbylo Mordokajovi a Ester – sami podle svého nelepšího vědomí a bojovat s bídou tohoto světa. Kdo ví, třeba jsme všechno to vzdělání a zkušenosti nasbírali právě pro chvíle, jako jsou ty které musíme řešit tady a teď. Víra nespoutává ruce a hlavu. Pokud to dělá, není to víra, ale pověra. Všechny ty horoskopy, vykladačské karty, věštění z čar na dlani nebo z čajových lístků, prostě všechno to, co se nám snaží namluvit, že budoucnost je jasně nalajnovaná a nám nezbývá, než se podřídit valícím se kolům dějin – to je pověra, která bere rukám sílu a srdcím odvahu. Proti této falešné jistotě, že se vlastně stejně nic nedá dělat, protože se stane jen to, co se musí stát, proti této pověře stojí víra se svojí nejistotou "co když se s tím ještě dá něco dělat?!" Tahle nejistota osvobozuje. Právě proto, že budoucnost není daná, tak má smysl něco dělat. Možná bez andělů a bez proroků, ale stále se zodpovědností za budoucnost svojí i svých blízkých. To je náš úkol v tomto světě. Něco už z Bible známe a nějaké zkušenosti také máme. Jsme na tom stejně jako Mordokaj a Ester - to co jsme poznali jako správné a dobré máme také správně a k dobrému používat. A kdo ví - třeba s tímhle světem opravdu něco k dobrému změníme.

Amen