O zasetém semenu

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno  z časopisu Bratrstvo 4/2005
 
Ježíš: „Říkám vám, že Bůh kraluje. I v tom
našem světě. I dneska.“
Učedník: „Ale, Mistře, já se nemůžu
zbavit dojmu, že to nebude tak úplně
pravda. Přicházejí zprávy o mnohých neštěstích
a válkách. To mi nějak nejde dohromady
s tím, že by Bůh, ten dobrotivý
Otec, jak říkáš, prosazoval svou vládu na
té naší zemi. Anebo když si vezmu všechny
ty pohromy a vážné nemoci jen v naší
rodině a mezi známými. Copak by to mohl
Bůh dopustit, kdyby kraloval? A to zcela
vynechávám své osobní nezdary a utrpěné
křivdy. To je ve srovnání s tím vším
jen drobnost. Buď je mocný
nebo milosrdný, ale ne oboje,
jak tvrdíš. Co si máme myslet
o Boží vládě nad tím naším
usouženým a utrápeným světem?“
Ježíš: „S Božím kralováním je
to tak, jako když člověk zaseje
semeno do země. Při povrchním
pohledu, jen na povrch
hlíny, to moc vidět není. To
můžeš říct, že se přehnala
bouřka a pole je samé bahno.
Nebo že je ten povrch samá hrouda a je
těžké po něm chodit a spíš si zlámeš nohu.
Ale pod tím povrchem klíčí semeno.
Skrytě. Dlouho nic nevidíš.
A pak vzejde stéblo. Je to tráva jako každá
jiná? Hodí se to k něčemu vůbec? Něco
se tady na zemském povrchu objevilo,
tvrdí to o sobě, že na základě zasetého
semene (Božího slova — viz. 4,14), ale
ohýbá se to ve větru, schne to v žáru.
Dlouhou dobu žádný užitek.
Abys viděl Boží vládu, musíš jít do hloubky.
Zavrtat se pod povrch věcí. Dobře si
prohlédnout, jaká rostlinka to na poli
roste. A pak poznáš. Dřív, než přijde úroda.
A ona přijde, jenže už dávno před tím
se toho strašně moc děje, moc a moc se
toho změní.“
Učedník: „Myslíš tedy, Pane, že si to tedy
mezi námi roste tak nějak samo? Bůh
si působí, co se mu líbí, co je jeho vůlí,
a nás k tomu vůbec nepotřebuje? To je
docela pohoda. Bůh se snaží — a my si
dáme trošku pohov, trošku víc.“
Ježíš: „Ale kdepak, vy tady máte široké
pole působnosti! Jde jen o to, že si nikdo
nemůže dělat z úrody zásluhy. Ta vyroste
a uzraje vlastně nezávisle na vás. A taky
se proto nikdo nemusí hroutit z toho, co
všechno na svém kousku
pole pohnojil a ‚zvoral‘.
Není třeba propadat zoufalství,
co všechno nestíhám
a nezvládám. Protože jsou
skutečnosti, které fungují
i bez nás. Díky Bohu.“
Učedník: „Hm, škoda, že
se té úrody asi nedočkám.
Už zraje dlouho a ještě asi
dlouho bude.“
Ježíš: „Hospodář hned pošle
srp, protože nastala žeň.
Plody, zralá zrnka Božího kralování, jsou tu
přece už teď hned. Žeň nastala. Je možné
prožívat radost, je možné úrodu, která již
uzrála, užívat. Což tu není tolik dobrého,
tolik lásky nebo touhy po spravedlnosti i
její naplňování? Možná si řeknete, že jsou
to jen malá zrnka. Ale je to kus úrody!“
S Božím královstvím je to tak, že je často
skryté, ale kdo jde pod povrch, vidí mnohé,
co se děje. S Božím královstvím je to
tak, že ač na nás není závislé, pobízí nás
k mnohé aktivitě, povzbuzuje a přitom
vede k pokoře. A s Božím královstvím je
to i tak, že si jej opravdu můžeme užívat
už dneska na povrchu zemském.
Biblický odkaz: 
Marek 4,21–25
Autor: 
Mostecký, Aleš
Rok vzniku: 
2005